Mohutné, staleté stromy plné dutin a odumírajícího dřeva jsou miniaturní zoologické zahrady. Jeden větrem ošlehaný velikán může dokonce hostit více zvířat, než celá zoo. Jen nejsou příliš velká. Najdeme tu naše největší brouky roháče, úchvatně se lesknoucí zlatohlávky a krasce, nejrůznější motýly a můry, hnízda samotářských včel, ale i hnízda a nocoviště nejrůznějších ptáků, netopýrů, doupata kun a lasiček i pelíšky ježků, lišek či jezevců. Jenže takové stromy z krajiny rychle mizí a s nimi i jejich vzácní zvířecí obyvatelé. A tak se ochránci přírody i entomologové rozhodli urychlit čas a pro podporu divokých zvířat vytvářejí takzvané
zoostromy.» Číst dál