Každý patrně tuší, že většinu zvířat nelze "jen tak" chytit v přírodě a začít chovat v zajetí. Do konfliktu se zákony se však snadno můžeme dostat i v případě, že zvíře koupíme - ať už od chovatele na inzerát, v obchodě či jinde. Pro chov (nákup, prodej, vývoz atd.) jsou u mnoha zvířat zákonem stanovené podmínky a omezení, která je potřeba znát. Pak už je na rozhodnutí každého, zda se zvířatům, kterých se omezení týkají, bude zcela vyhýbat (pro začátečníka je to nejjistější a v některých případech jediná rozumná strategie), nebo splní podmínky dané zákonem, aby mohl zvířata chovat legálně.

Protože se legislativa průběžně mění, je potřeba vědět i to, kde získat aktuální informace (k tomu doporučujeme zejména níže uvedené internetové stránky).

V současné době se omezení týkají tří skupin zvířat:

1. Zvířata volně žijící v naší a evropské přírodě.

Jsou chráněna především českým zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ale také evropskou Směrnicí o ptácích (74/409/EHS) a Směrnicí o stanovištích (92/43/EHS).

Co z uvedených předpisů vyplývá, lze na tomto místě shrnout jen velmi zjednodušeně. Některá zvířata jsou podle nich "zvláště chráněná" nebo "přísně chráněná" a nesmíme je ani chytat, natož držet v zajetí (1). U ptáků se to týká dokonce všech druhů, které se přirozeně na území EU vyskytují. Na některé další druhy zvířat v této knize upozorníme. Některé jiné druhy se sice chytat smějí, ovšem za předpokladu, že neohrozíme jejich populaci v přírodě. Obecně je nejjednodušší držet se pravidla, že odchyt zvířat z volné přírody není nic pro začátečníka - platí to nejen pro Evropu, ale i pro jiné části světa, a důvodů je víc, než "jen" dodržování zákonů.

2. Zvířata chráněná Washingtonskou konvencí (CITES).

Některé ohrožené druhy chrání Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora - odtud zkratka CITES). Druhy které jsou vyjmenovány v přílohách této úmluvy, se v běžném žargonu označují jako "CITESové". V české republice se závazky vyplývající z úmluvy promítají do tzv. "zákona o CITES" (zákon č. 100/2004 Sb. ) a příslušné vyhlášky (č. 227/2004 Sb). Závazné jsou pro nás také související právní předpisy Evropské unie (nařízení ES č. 1332/2005, č. 338/1997, nařízení ES č. 865/2006 ad.). Zmíněné předpisy jsou namířeny především proti pašování zvířat a nelegálnímu obchodu. Zájmových chovů se dotýkají pouze zprostředkovaně, pro chovatele však stanovují určité zákazy (např. zákaz obchodování s určitými druhy) a povinnosti (registrace na území ČR, značení zvířat požadované k jejich identifikaci apod.).

Pro chovatele je ze všeho nejdůležitější, aby mohl za všech okolností prokázat původ zvířete, které vlastní.

Jestliže exemplář nepochází z jeho vlastního odchovu, musí mít nákupní doklad (paragon), případně kupní nebo darovací smlouvu - i kdyby zvíře dostal zadarmo (podrobněji viz "Kde zvíře získat a na co si dát pozor").

Dále záleží na tom, jak přísně je zvíře chráněno. V samotné úmluvě jsou všechny exempláře děleny do tří kategorií podle stupně ohrožení (I. až III., kde první stupeň znamená největší ohrožení). Evropská unie však aplikuje o něco přísnější ochranu a má vlastní kategorie (A, B, C, D - podle evropského nařízení ES č. 1332/2005).
Nejpřísnější ochrana se vztahuje na kategorii A. S těmito zvířaty je na území EU zakázáno obchodovat, pokud vlastník zvířete nemá udělenu výjimku z tohoto zákazu (tzv. žlutý CITES). Až na řídké výjimky zvířata z této skupiny podléhají na území České republiky povinné registraci - musí mít svůj registrační list (2). Pokud s nimi chceme cestovat za hranice EU (nebo si je odtamtud dovézt), potřebujeme také povolení.

Se zvířaty v kategoriích B-D se v Evropské unii obchodovat smí, pokud byla získána legálně. Některá zvířata z kategorie B se na území ČR také registrují (podrobnosti uvedeme u jednotlivých druhů). V případě, že se zvířetem chceme vyjet za hranice EU, nebo si ho chceme ze zahraničí dovézt, musíme se opět zajímat o povolení.

3. Nebezpečné druhy zvířat

Podle zákona na ochranu zvířat proti týrání je k chovu těchto zvířat nutné povolení, o které se žádá u příslušné krajské veterinární správy. Seznam druhů, kterých se to týká, vyplývá z vyhlášky č. 75/1996 Sb. Chov většiny nebezpečných druhů zvířat by měl být pro začátečníky rozhodně tabu, o skutečné "nebezpečnosti" některých druhů stanovených vyhláškou se však vedou spory. Na druhou stranu existují druhy, které jsou nebezpečné a ve vyhlášce nejsou (např. někteří jedovatí pavouci - podle našich stávajících zákonů jsou totiž "zvířata" pouze obratlovci), nebo takové, které mohou být nebezpečné za určitých okolností (typickým příkladem je pes). K těmto otázkám se budeme ještě opakovaně vracet.

(1) Kromě např. výzkumných projektů, záchranných chovů apod., na které je nutné žádat povolení a výjimku ze zákona - to se samozřejmě netýká běžného chovu domácích mazlíčků.

(2) Zvíře podléhající registraci CITES je nutné kupovat s registračním listem, což je doklad evidence u příslušného úřadu. Kromě toho, zvíře z kategorie A je nutné kupovat vždy pouze s udělenou výjimkou ze zákazu obchodování (tzv. žlutý CITES). Nový majitel je povinen do 15 dnů zvíře přeregistrovat na svoje jméno. Nově narozená mláďata je opět nutné registrovat do 15 dnů. Žádosti se podávají písemně příslušnému krajskému úřadu, na území národních parků a chráněných krajinných oblastí příslušné správě NP nebo správě CHKO. Podmínkou registrace je nezaměnitelné označení každého chovaného jedince (například nesnímatelným kroužkem u ptáků, mikročipem u plazů apod.).