V této sekci se budeme věnovat třem zástupcům řádu šelem (Carnivora), a to psovi, kočce a fretce. Obecně jsou to poměrně temperamentní zvířata, což musíme respektovat. Je to výhoda pro někoho, kdo rád se zvířaty laškuje a dovádí, ale nevýhoda pro každého, kdo má rád "svůj klid". Pravda, některá vyšlechtěná plemena psů a koček a také kastrovaná zvířata bývají klidnější, ale spoléhat na to nelze.

Ideálním majitelem pro některou z šelmiček nebude ani ten, kdo si hodně potrpí na pořádek v bytě a nesnese nikde "ani smítko". Uklízení chlupů, mytí zablácených tlapek, sem tam poškrábaný nábytek a nějaký rozkousaný předmět, ale také charakteristický pach - to vše obvykle patří k chovu těchto zvířátek. Přesto se najde dost lidí, kteří to vše dokážou brát jaksi sportovně. Na druhou stranu lidé, kteří si s ničím nedělají hlavu, také nebývají pro psy, kočky nebo fretky ideálními chovateli.

Uveďme na úvod některé předsudky, díky kterým trpí zvířata zejména v péči lehkomyslných lidí:

Omyl č. 1.: "Nač drahé krmivo? Stačí zbytky z kuchyně."

"Lidské dobroty" jsou pro šelmy - stejně jako pro jiné domácí mazlíčky - zcela nevhodné. Neposkytují jim základní živiny ve vhodné skladbě, naopak v nich bývá nadbytek soli, cukru či koření, což může zvířatům vážně ublížit. Stejně tak není pravda, že šelmy jsou "masožravci" a potřebují tedy hlavně maso. Strava musí obsahovat řadu dalších složek, včetně rostlinné. Nejspolehlivější je krmit kompletními krmivy (pozor, ne všechna komerčně vyráběná krmiva jsou kompletní). Dražší značky bývají obvykle také kvalitnější, ale neplatí to stoprocentně.

Omyl č. 2.: "Šelmy potřebují svobodu, nemá smysl trápit je výchovou."

Přiměřená výchova není týráním, ale usnadňuje soužití zvířete s člověkem a je v zájmu bezpečí všech. Ani v přírodě nejsou zvířata zcela svobodná, musí respektovat určitá pravidla, jako je hierarchii ve psí smečce, hranice cizího teritoria apod.

Omyl č. 3.: "Je zbytečné plánovat vše podrobně předem. Až bude zvíře doma, pak se uvidí."

Na tento názor už doplatila řada zvířat i jejich majitelů. Je sice známo, že pokud si může zvíře do jisté míry vybrat, na jakém místě chce mít pelíšek, je to velkou výhodou. Obecně vzato však musíme předem stanovit určité hranice a pravidla společného soužití. Platí to samozřejmě pro všechna zvířata, ale dvojnásob pro ta, která se velkou část dne pohybují volně po bytě či zahradě. Jestliže se budeme "za pochodu" dohadovat, zda má například pes bydlet vevnitř nebo venku, kam bude smět a kam ne a jak je možné, že dupe po záhonech u plotu, hrozí opravdu katastrofický scénář. Chceme-li se mu vyhnout, dopřejme si raději rozumnou dávku starostí předem.