Období adaptace (přivykání novému prostředí) je pro naše spokojené soužití s novým členem rodiny velmi důležité. Jak už bylo řečeno, předpokladem úspěchu je především čas, který si vyhradíme, ale také klid, který se snažíme vytvořit a udržet, byť to nemusí být snadné. Zejména dětem budeme muset předem vysvětlit, že radostné vítání, výskání a poskakování většinu zvířátek opravdu nepotěší. Ocitají se v novém prostředí, kde je pro ně všechno nové, a pravděpodobně nepociťují radost, ale strach. Určitě jim nepomůže rozveselování a už vůbec ne uvítací delegace kamarádů a putování z ruky do ruky...

Adaptace může trvat několik hodin, dní až týdnů. Zvíře se nám v té době může zdát smutné nebo naopak "splašené", možná nebude chtít přijímat potravu a bude vykazovat jiné netypické chování, nebo naopak zůstane dlouho schované v úkrytu. Samozřejmě jej nesmíme násilím nutit žrát ani tahat z úkrytu.

Když nám chování zvířete delší dobu připadá podezřelé, měli bychom se samozřejmě poradit s odborníkem. Předpokládá se, že máme k dispozici literaturu, ze které vyčteme, co je u daného zvířete v rámci normy, a co již vyžaduje řešení. Nebudeme panikařit, ale ani čekat, až se situace vyhrotí. Například zvíře, které vůbec nepije (ačkoliv by normálně mělo), se může velmi rychle dehydratovat a zemřít.

Se zvířaty, která vyžadují preventivní veterinární péči (zejména psi, kočky, fretky, popř. králíci), si co nejdříve domluvíme návštěvu u veterináře. Obecně platí, že před ukončeným základním očkováním by neměla přijít do styku s venkovním prostředím a cizími zvířaty, kvůli riziku nákazy.

Z předchozích řádek by se mohlo zdát, že příchod zvířátka do rodiny znamená jen samá rizika a problémy. Samozřejmě tomu tak není a nutno říci, že přehnané obavy ničemu neprospějí. Jakmile jsme pro bezpečí a pohodu zvířátka udělali vše, těšme se z jeho přítomnosti a z každého dalšího dne, který nám bude přinášet nové zážitky a zkušenosti.