Jsou v zásadě dvě strategie, jak poskytnout ptákům rozumně veliký prostor.

První variantou je pořídit menší klec pro jednoho ochočeného ptáka, kterého pouštíme každý den na několik hodin na výlet po bytě (dozor je samozřejmostí). Vhodné místo pro takovou ubikaci je například v obývacím pokoji, v obytné kuchyni apod., protože pták by měl být ve společnosti lidí i v době, kdy je zavřený v kleci. Zároveň tak má možnost ukrýt se v ubikaci kdykoliv, i když je puštěný. Jsou-li k tomu vhodné podmínky, můžeme klec přenést na balkón nebo na zahradu a umožnit tak ptáčkovi slunění (všem běžně chovaným druhům prospívá, musíme však zabránit přehřátí - viz box). Co se dá považovat za "menší klec", je samozřejmě relativní a záleží to na velikosti ptáka. Každopádně se do klece musí vejít alespoň dvě bidla, která může pták pohodlně střídat (zásady pro vybavení ubikací uvádíme níže).

Druhou možností je větší klec, ale ještě lépe pokojová či zahradní voliéra - velikost a umístění opět záleží na konkrétním druhu. Takto můžeme chovat jednoho neochočeného ptáka, ale také pár nebo skupinu. Ubikaci pro jednoho ptáka umístíme opět tak, aby byl co nejvíce ve společnosti lidí. Pokud je ptáků více, mohou bydlet i v předsíni, na balkoně nebo na zahradě (samozřejmě za předpokladu, že snášejí nízké teploty).

Základní vybavení ubikace je společné pro všechny ptáky, kteří se v domácnostech běžně chovají.

Narozdíl od savců ptáci neocení příliš členitou ubikaci. Nepotřebují totiž "prolézačky", nýbrž prostor k létání (je pravda, že někteří rádi šplhají, ale k tomu jim slouží i pletivo klece). V kleci nebo menší voliérce proto postačí 2-3 bidla umístěná kolmo na podélnou osu ubikace, tak, aby pták mezi nimi mohl volně přeletovat a neobrušoval si přitom pera o pletivo. Bidla nedáváme přímo nad krmítko či pítko, jinak ptáci vodu a krmení zbytečně znečistí. Velmi důležitá je správná tloušťka bidýlek. Když pták bidýlko obejme prsty, nesmí se drápky navzájem dotýkat a pták si je může o bidýlko obrušovat. Příliš tenké bidlo naproti tomu vede k přerůstání drápků. Ptákům chovaným celoročně venku mohou dokonce umrznout prsty (ze spodní strany bidla si je totiž nemohou přikrýt křídly).
Bidla vybíráme zásadně z přírodních materiálů; vyhýbáme se plastickým hmotám (pozor, sortiment nabízený v obchodech je často nevyhovující jak z hlediska tloušťky, tak materiálu!). Vhodné je umístit do ubikace různě silná bidla, aby pták neměl prsty stále ve stejné poloze (pak hrozí otlaky); místo bidel můžeme použít i přírodní větve, které čas od času vyměníme. Ve velké voliéře mohou být samozřejmě i větší členité větve nebo dokonce živé keříky či stromky, opět s podmínkou, že zbude dostatek volného prostoru k létání. Živé rostliny však nejsou vhodné do voliér pro většinu papoušků, kteří je rychle zničí.

Jako substrát na dno klece či voliéry je nejvhodnější tzv. minerální písek, který zakoupíme v obchodě. Lze použít také propraný a vysušený říční písek, pak ovšem musíme dát do klece ještě misku s minerálním pískem, který ptákům slouží i jako doplněk potravy.

K dalšímu nutnému vybavení patří krmítko, pítko a koupelnička vhodné velikosti (poradíme se v obchodě). Pro případ, že bychom odjeli od svého svěřence pryč např. na víkend, pořídíme také dvě široké, ale mělké keramické misky (na zásobu krmiva a hlavně vody).

Uvažujeme-li v budoucnu o rozmnožování, budeme potřebovat hnízdní budku.

Vhodné rozměry ubikací i hnízdních  budek pro jednotlivé druhy uvádíme v sekci Infobanka.