úvod • gekončíkovití • gekoni a felzumy • agamovití • leguánovití • chameleoni • ještěrky • scinkové • varani

Ještěři patří k velmi atraktivním terarijním zvířatům, zdaleka ne všichni jsou však vhodní pro začátečníky. Měli bychom se vyhnout především příliš velkým a agresivním druhům; opět musíme vzít v úvahu i problematiku CITES.

Podobně jako hadi většinou vyžadují živé krmivo, svícení a vytápění terária s teplotním gradientem. Narozdíl od hadů se ještěři často neobejdou bez přisvěcování UV zářením, které je nutné především k tvorbě vitaminu D v jejich těle. Jsou náročnější také na přikrmování vitaminovými a minerálními přípravky. Krmný hmyz vždy poprašujeme drcenými vaječnými skořápkami nebo komerční směsí minerálií a vitamínů. Pokud ve směsi není adekvátní obsah vitamínu D3 nebo pokud nemáme dostatečný zdroj UV záření, musíme tento vitamín přidávat ještě 1-2x měsíčně například do pitné vody. Kromě toho ještěři potřebují
písek a drobné kamínky, které pojídají k podpoře trávení.

Typicky začátečnická zvířata najdeme v čeledi gekončíkovitých (Eublepharidae). Jejich hlavní výhodou je, že jsou klidní a nekoušou. Všichni mají soumračnou až noční aktivitu, v domácích chovech si ale snadno zvykají na krmení ve dne a časem jsou tak zvědaví, že si jich přes den užijí i děti. Dají se chovat jednotlivě, v páru nebo ve skupině s jedním samcem. Běžně se dožívají 15 let i více.

Jihoasijský gekončík noční (Eublepharis macularius) dorůstá 20-28 cm a je hezky zbarvený - na bíložlutém podkladě jsou černohnědé až fialové skvrny. V přírodě obývá stepi, skalnaté pouště a řídce porostlé travnaté plochy a ukrývá se v různých škvírách, například mezi kameny. Potřebuje nízké polosuché terárium s velkou plochou dna. Jako substrát použijeme písek a štěrk. Úkryty vytvoříme z kamenů a kůry; pod každým úkrytem musí být nádobka s vlhkým mechem. Gekončík může být díky noční aktivitě řadu dní zcela bez svícení; ultrafialové světlo nepotřebuje vůbec. Gekončíky v zajetí krmíme hmyzem, pavouky, myšaty, ovocem a smetanovými krémy, přidáváme vitamíny a minerální látky. Žerou i jemný písek, do kterého je vhodné přimíchat drcené vaječné skořápky. K zimování stačí pokles teplot na 15?18°C, což většinou znamená, že zvířata nemusíme nikam přemisťovat, pouze vypneme topení v teráriu.

Podobným způsobem se chová také gekončík africký (Hemitheconyx caudicinctus) a o něco menší gekončík kalifornský (Coleonyx variegatus). V poslední době se častěji chovají také druhy Coleonyx elegans a C. mitratus, které potřebují vlhčí terárium.

V čeledi gekonovitých (Gekkonidae) jsou ještěři s pěti prsty opatřenými přísavkami, které jim umožňují lézt po stěnách i po skle. Zatímco gekoni mají soumračnou až noční aktivitu, příbuzné felzumy jsou denní zvířata. Stejně jako u gekončíků nikdy nesmíme chovat více samců pohromadě.

Asijský gekon obrovský (Gekko gecko) je atraktivní díky své velikosti (až 40 cm) i zajímavému zbarvení. Jeho výhodou je, že nepotřebuje UV záření ani zimování. Má ovšem také řadu nevýhod. Především se jedná o velmi temperamentní a "sebevědomé" zvíře, které dokáže velmi bolestivě kousnout. Kromě toho je poměrně hlučný - jeho hlas, podobný štěkotu, může leckoho v noci nepříjemně obtěžovat. Chová se v mírně vlhkém teráriu, které je nutné denně rosit; krmí se hlavně většími cvrčky a myšaty.

Felzumy (rod Phelsuma) každého upoutají krásnými barvami - např. různými kombinacemi jasně zelené, červené, modré či fialové. Mají denní aktivitu a dají se snadno ochočit, takže se pak nechají i krmit z ruky. Aby neztratily krásné zbarvení, potřebují intenzivní osvětlení (včetně přisvěcování UV) a dostatečný přísun vitaminů a minerálů. Chováme je ve větších vlhkých (tropických) teráriích, která musíme několikrát denně rosit, při zajištění dobré cirkulace vzduchu. Do terária svisle a šikmo umístíme větve nebo ještě lépe bambusové tyče, vhodné jsou i živé rostliny. Dno pokryjeme rašelinou nebo mechem. Kromě nezbytné živočišné potravy (hmyz, pavouci, myšata) krmíme také smetanovými krémy (např. "pacholík"), medem, tvarohem, slazeným žloutkem a sladkým ovocem.

Z větších druhů se často chová felzuma madagaskarská (Phelsuma madagascarensis), která dorůstá až 30 cm a v zajetí si nejsnáze uchovává syté barvy. Z menších je v zajetí běžná např. felzuma pruhovaná (Phelsuma lineata).

Všechny felzumy jsou na seznamech CITES, ale v současné době se na území ČR žádný druh nemusí registrovat.

Čeleď agamovití (Agamidae) zahrnuje poměrně neklidná zvířata, vhodná spíše pro zkušené chovatele. Platí to s výjimkou dvou druhů, o kterých se zde zmíníme. I ty mají ovšem velké nároky na prostor. Jsou to dlouhověká zvířata - některé druhy se běžně dožívají patnácti, dvaceti i více let.

 Východoaustralská agama vousatá (Pogona vitticeps) je doslova "mazlíček", který se dá ochočit i v dospělosti.
(!) Začátečníky je však nutné varovat před pořizováním malých mláďat (do 20 cm), která jsou velmi choulostivá a mohou snadno uhynout. Dospělci většinou dorůstají 45-60 cm. Tato agama vyžaduje velké suché terárium s písčitým podkladem a kamennou skalkou a/nebo silnou větví na šplhání. Krmíme ji větším hmyzem, myšaty, listy salátu, smetanovými krémy a ovocem. Nezbytnou podmínkou je intenzivní osvětlení terária včetně UV spektra, což s sebou nese zvýšené finanční nároky.

Agama vodní neboli kočinčinská (Physignathus cocincinus) obývá tropické lesy Zadní Indie a dorůstá až 1 m. Vyžaduje co největší tropické akvaterárium s větvemi a velkou vodní nádrží vyhřívanou na 30°C. Zajímavé je, že i přes svou velikost neničí rostliny v teráriu. V zajetí je totiž většinou velmi klidná a při pohybu dává přednost nezarostlým místům. Dá se také poměrně snadno ochočit. Krmíme ji cvrčky, sarančaty, šváby, žížalami, moučnými červy, larvami pachnod (běžně chovaní zlatohlávci), případně malými myšaty. Pro zpestření jídelníčku můžeme občas přidat také rostlinnou potravu (např. třešně).

Čeleď leguánovitých (Iguanidae) je velmi rozmanitá. Zahrnuje malá i velká zvířata z nejrůznějších biotopů, která se hodně liší i v nárocích na péči.

V domácích chovech jsou u nás nejrozšířenější anolisové (podčeleď Anolinae, rod Anolis převážně z Kuby, vzácněji i některé další). Atraktivní je především jejich pestré zbarvení a schopnost barvoměny (podobně jako u chameleonů).Samci označují své teritorium vypínáním barevného hrdla. Stejně jako gekoni se dokážou pohybovat po skle.Vyhovuje jim pralesní (pravidelně rosené) terárium s vodorovnými větvemi a tropickou vegetací. Mají denní aktivitu; optimální je pro ně přisvěcování s UV spektrem. Krmíme jej hmyzem a pavouky, přezrálým ovocem a smetanovými krémy; stejně jako u všech plazů přidáváme vitaminové a minerální přípravky.

Anolisy chováme nejlépe v páru; někdy se jim daří i ve skupině, kde však nesmí být více než jeden samec. Zpravidla se chovají malé nebo středně velké druhy do 25 cm. K nejčastěji nabízeným druhům u nás patří anolis vepří (Anolis porcatus (1)), anolis rudokrký
(A. carolinensis (2)) a Anolis sagrei. Z velkých druhů jsou oblíbeni anolisové rytířští - skupina (3) Anolis equestris, kteří mohou dosáhnout i více než půlmetrové délky.

Baziliškové (podčeleď Basiliscinae) nejsou pro začátečníky vhodní, především pro svou plachost a velké nároky na prostor ubikace, kde musí být i větší vodní plocha.

Také leguán (Iguana iguana) patří k náročnějším chovancům - a to i finančně, přičemž samotná pořizovací cena zvířete je vzhledem k ostatním nákladům celkem zanedbatelná. V dospělosti může dorůst až přes dva metry a podle zákona patří mezi nebezpečné druhy zvířat (4).

Další velmi atraktivní skupinou jsou chameleoni (čeleď Chamaeleonidae), a to nejen pro svou schopnost barvoměny, ale i bizarní vzhled a zajímavé chování. Jejich chov však není právě snadný - začátečník by je mohl snadno "umořit". (!) Zvláště rozmnožování je velmi náročné. Při nesprávné péči mohou uhynout nejen mláďata, ale i březí samice.

Pokud skutečně toužíme po chameleonovi, měli bychom nejdříve získat zkušenosti s některými běžnějšími druhy ještěrů, které zde doporučujeme. Jestliže se pak rozhodneme pro chov chameleonů, je vhodné začít s dospělým samcem nebo alespoň tříměsíčním mládětem (5) chameleona jemenského (Chamaeleo calyptratus), který je nejméně choulostivý. Získání podrobných informací nejen z literatury, ale nejlépe přímo od chovatelů, by mělo být samozřejmostí. Chameleoni patří mezi plazy spíše ke krátkověkým zvířatům. V zajetí se obvykle dožívají jen 5-6 let.

Všichni chameleoni jsou na seznamu CITES, ale v České republice se neregistrují.

Při výběru ještěrek (čeleď Lacertidae) k domácímu chovu se opět vyhneme našim druhům, přestože se hlavně ve starší literatuře setkáme s návodem na jejich chov. Pokud ovšem máme zahrádku, můžeme jim vytvořit příznivé podmínky k životu venku. Při troše štěstí se tak staneme jejich "chovateli", aniž bychom porušili
zákony (blíže v části Zvířata z volné přírody). Na seznamu CITES jsou pouze 3 druhy (pozn. 6), ty však podléhají registraci.

Nároky na péči a potravu jsou u většiny druhů podobné. Chováme je v polosuchém dobře osvětleném teráriu, výhodou je zdroj UV záření. Základem potravy je hmyz, mnohé druhy však si však rády zpestří jídelníček ovocem a v zajetí nepohrdnou oslazeným tvarohem s rozmíchaným vaječným žloutkem. Větší ještěrky v přírodě loví i obratlovce - v domácích podmínkách je krmíme mláďaty myší nebo kousky masa. Ještěrky jsou velmi inteligentní zvířata a v zajetí se většinou snadno ochočí.

Oblíbeným terarijním zvířetem je největší zástupce čeledi - ještěrka perlová
(Timon lepidus (7)). Žije v jižní Evropě a severozápadní Africe. Běžně dorůstá přibližně 60 cm, může však měřit i necelý metr. Protože je hodně pohyblivá, potřebuje co největší terárium se stabilními kameny a silnou větví na lezení. Krmíme ji většími druhy hmyzu a menšími obratlovci, stravu doplňujeme i měkkým zralým ovocem a mléčnými výrobky. Podobným způsobem se chová africká ještěrka Timon pater, dříve považovaná za poddruh ještěrky perlové.

Scinky (čeleď scinkovití - Scincidae) chováme v suchém teráriu, které rosíme nanejvýš jednou týdně. V zajetí je běžný scink válcovitý (Chalcides ocellatus), který žije v jižní Evropě, v severní Africe i části Asie. Dorůstá přibližně 30 cm. Krmíme ho větším hmyzem a členovci, příležitostně i kousky sladkého ovoce. Do terária umístíme kameny a pokroucené suché větve, možné je i osázení rostlinami. Nutné je intenzivní osvětlení.

Varani (čeleď Varanidae) jsou skupinou, kterou začátečníkům rozhodně nemůžeme doporučit. Často jsou velcí a nebezpeční. Jejich agresivitu nesmíme brát na lehkou váhu, i kdyby nedorůstali zákonem stanovené hranice "nebezpečnosti", která je 1 m délky i s ocasem. Nehledě na to, menší druhy varanů mají jiné nevýhody - jsou velmi drahé a hůře dostupné, což logicky souvisí i s náročností jejich chovu. Na všechny druhy varanů se vztahuje povinnost registrace CITES.

(1) Dříve Anolis carolinensis porcatus

(2) Dříve Anolis carolinensis carolinensis

(3) Původně jediný druh Anolis equestris je v současnosti členěn nejčastěji na šest samostatných druhů a řady poddruhů.

(4) Podle vyhlášky č. 75/1996 jsou nebezpečné druhy ještěrů ty, které v dospělosti dorůstají více než 1 m délky včetně ocasu.

(5) I u mláďat se samec pozná podle ostruhy na nohou.

(6) Gallotia simonyi, Podarcis lilfordi a P. pityusensis.

(7) Dříve Lacerta lepida.