Péči o plazy si můžeme velice usnadnit, pokud hned na počátku dobře vyřešíme ubikaci. Jednorázově to většinou znamená velké výdaje, i když nároky různých druhů se hodně liší. Některým například vyhovuje skromně zařízené pouštní terárium, jiné potřebují tropické terárium s bohatou vegetací nebo ještě mnohem nákladnější akvaterárium (viz Typy terárií).

Při volbě místa ubikace se vyhýbáme zejména průvanu a přímému slunci. Ani zvířata, která se na slunci ráda vyhřívají, nemohou být celý den např. na jižní straně bytu u okna. I bez přitápění pak teplota v celém teráriu snadno dosáhne hodnot okolo 40°C i více, při nichž mohou zvířata uhynout.

Ať už je terárium jakéhokoliv typu, musí být především dobře utěsněné. Aby zvířata neutekla, musíme důkladně zajistit i víko, případně jinou odklápěcí část. Na druhou stranu musí být ubikace dostatečně odvětraná. Je mnoho způsobů, jak to zařídit - například do skleněného lepeného terária začleníme jednu či více ploch vyplněných hustým a pevným pletivem (přiměřeně velikosti zvířete, tak, aby nebylo schopné ani prolézt otvory, ani protrhnout pletivo). Nejefektivnější je takové uspořádání, kdy je proud vzduchu podporován ohřevem terária - to znamená, že ventilační plochy umístíme například v jedné boční stěně a ve stropu terária.

Další nezbytnou podmínkou je zajištění vhodné teploty. Pro daný druh je třeba dodržovat doporučené rozmezí teplot a vyvarovat se jejich většího kolísání, vyjma změn, které napodobují teplotní změny v přírodě (např. pokles teplot v noci či v zimním období). Zároveň je však potřeba vytvořit již zmíněný gradient teplot, aby se zvíře mohlo podle potřeby vyhřívat nebo ochladit. Obvyklé uspořádání terária je takové, že do chladnější části terária umístíme úkryt (často to bývá také nejvlhčí místo v ubikaci). Jistější je však vytvořit alespoň dva úkryty, a to v chladné i středně teplé části terária.

Doporučené teploty, jejich rozmezí i teplotní změny se liší nejen pro jednotlivé druhy, ale někdy i poddruhy či
populace. Přehled těchto údajů jen pro běžně chované druhy by vydal na samostatnou příručku. Zájemci o plazy by měli předem počítat s pořízením odpovídající techniky a o jednotlivých zvířatech se podrobněji informovat, nejlépe u chovatele, od kterého by je chtěli koupit. Základní údaje pro vybrané druhy lze najít také v sekci Infobanka.

Pro každý druh (event. poddruh, populaci) musíme znát:

• vhodné rozmezí denních teplot;
• vhodný pokles teplot v noci
• rozmezí teplot pro zimování, pokud zvíře zimování potřebuje (viz též Zimování)
• vhodnou teplotu vody, pokud zvíře potřebuje vodní nádrž.

S předstihem je dobré konzultovat také osvědčený způsob vytápění. Jako zdroj tepla se nejčastěji používají žárovky. Prodávají se také tzv. topné kameny, ne do každého terária jsou však vhodné. Svícení a vytápění je možné regulovat ručně nebo pomocí spínacích hodin, které lze nastavit podle potřeby. Vhodný je i termostat, který udržuje teplotu na zadané hodnotě. Každopádně potřebujeme několik teploměrů, které nám umožní kontrolovat teplotu v různých částech ubikace. O tom, že jsme schopni správně a spolehlivě regulovat teplotu v teráriu, se přesvědčíme několik dní předtím, než do něj umístíme zvířata. V literatuře se jako běžná součást vybavení terárií často uvádějí také UV lampy. Je to poměrně nákladná záležitost, některá zvířata se však bez přisvěcování neobjedou.

Samozřejmou součástí každého terária je větší či menší miska s vodou k napájení a někdy i koupání; některé druhy vyžadují větší vodní nádrž. Musíme dbát na to, aby se zvířata při pití nebo koupání neutopila. Misky na pití nesmí být příliš hluboké; pomůže i vyskládání kameny. U vodních nádrží vytvoříme plynulý přechod mezi souší a vodou. Použiijeme k tomu ploché kameny, vrstvu oblázků, větší kusy kůry či dřeva.

U mnoha druhů je třeba zvyšovat vlhkost v celém teráriu nebo v některých jeho částech také rosením. I zde existují automatické systémy, které nám práci usnadní. V malých chovech to však lehko zvládneme i ručně, s pomocí rozprašovače na rosení pokojových rostlin. Kdo si není jist, že dokáže vlhkost v ubikaci správně odhadnout, může investovat i do vhlkoměru.
Toto zařízení však samo o sobě nic neřeší, jestliže terárium není dostatečně odvětrané. Zvířata pak mohou trpět například plísněmi, i když udržujeme vlhkost přesně na "učebnicové" hodnotě.

Hlavní typy terárií

Rozlišujeme v zásadě 4 hlavní typy terárií pro plazy, mezi nimiž ovšem existují plynulé přechody. Uvedené typy terárií a jejich "přiřazení" k jednotlivým zvířatům slouží pouze pro základní orientaci. Jakmile se rozhodneme pro určitý druh zvířete, snažíme se v rozumné míře napodobit prostředí, ze kterého pochází. Ideální (i když ne vždy reálná) je situace, kdy zvířata kupujeme u zkušeného chovatele, který je ochoten ukázat nám své chovy.

V pouštním teráriu udržujeme vysokou denní teplotu, často s výrazným nočním poklesem, a nízkou vlhkost vzduchu. V tomto případě je vhodné vyhřívání svrchu. Vytápění dna je zde nepřirozené, protože příliš vysušuje substrát. Na dno terária dáváme písek (postačí říční, optimální je pouštní), jehož spodní vrstvu udržujeme mírně vlhkou. Úkryty pro zvířata vytváříme z kamenů a kůry, případně můžeme zakoupit i hotové betonové či keramické úkryty. U velkých hrabavých druhů však nepoužíváme velké kameny ani žádné podobné předměty, protože zvířata jimi při hrabání mohou rozbít stěny terária. Větve na šplhání většinou nejsou nutné, ale nejsou ani na škodu. K napájení postačí malá miska. Osazení rostlinami by mělo být velmi střídmé.

V polosuchém teráriu udržujeme větší vlhkost a můžeme jej osadit bohatší vegetací. Jako substrát používáme například směs písku a zeminy (nebo rašeliny) v poměru 1:1. Zadní, případně i boční stěny obkládáme kůrou, nebo je s využitím kamenů a betonu upravíme jako terasovitou zeď. Do terária umístíme větší napájecí misku.

Tropické (pralesní) terárium se vyznačuje vysokou vzdušnou vlhkostí a bohatou vegetací (např. Scindapsus, Philodendron, Pothos, Hoya, Aglaonema). Jako substrát používáme rašelinu, mech (ideálně rašeliník) nebo oboje, v poslední době řada chovatelů dává přednost lignocelu (kokosová drť). U zvířat, která vstupují do vody, by vodní nádrž měla zaujímat minimálně jednu čtvrtinu plochy dna. Nutnou součástí terária jsou větve na lezení, které můžeme osázet epifytními rostlinami.

Začátečníci si někdy neuvědomují, že i v tomto typu terária je bezpodmínečně nutná cirkulace vzduchu - tedy dobré odvětrání.

Jako akvaterárium se obvykle označuje nádrž, kde vodní plocha zabírá minimálně 1 plochy dna. Protože vodu je nutné velmi často měnit, vyplatí se budovat ubikaci tak, aby manipulace byla co nejjednodušší. Výhodná je především vodní nádrž s výpustí ve dnu. Ta nám ušetří zvedání široké a těžké nádoby plné vody s výkaly a také následný problém, jak tento "poklad" přemístit třeba přes několik místností k toaletě. Potřebujeme-li ušetřit místo, je vhodné vybudovat akvaterárium tak, že vodní nádrž částečně zasahuje pod "pevninu". Spodní výpust nádrže je při tomto řešení samozřejmě podmínkou. Dbáme na snadný výstup živočichů z vody - hladina nesmí být příliš nízko a břeh musí velmi pozvolna klesat k vodě.