Budeme pořizovat jedno zvíře, pár (samce a samici), nebo skupinku? Je to mimořádně důležité rozhodnutí, které může ovlivnit pohodu zvířat i náročnost péče.

Otázka úzce souvisí s předchozí, protože zvířata v páru nebo ve skupině si někdy "vystačí" navzájem, méně se nudí a vyžadují mnohem menší kontakt s lidmi. Neplatí to však obecně - například některá zvířata jsou samotářská, u některých může být sestavení páru obtížné. Rozhodně nelze spoléhat na to, že pořízením "kamaráda" zcela zbavíme zvířata nudy. Soužití v páru nebo ve skupince může zvířatům prospívat, ale může je i stresovat - zvláště pokud skupinu sestavíme nevhodným způsobem, nebo mají-li zvířata málo prostoru, nemohou se ukrýt a podobně.

Je třeba brát v úvahu informace o životě zvířat nejen v přírodě, ale i v zajetí. Mnohdy nelze poskytnout jednoznačné doporučení - záleží jak na druhu (nebo dokonce na povaze konkrétního jedince), tak na možnostech chovatele. U jednotlivých druhů a skupin však nabízíme osvědčená "začátečnická" řešení, pokud existují.

Další otázkou je odchov mláďat, což bývá zejména pro zkušenější chovatele ta největší radost a vizitka úspěchu. Pro začátečníka se však může stát naopak noční můrou. Mnozí lidé podceňují nejen zvláštní nároky na péči v době rozmnožování, ale především rychlost, s jakou se některá zvířata dokážou množit. Obecně lze říci, že úplný začátečník by se do odchovu raději pouštět neměl. S přibývajícími zkušenostmi stoupá šance na úspěch a obvykle přibývají i kontakty na chovatele , kterým
můžeme mláďata nabízet (mohou to být nejen jednotlivci, ale i obchody se zvířaty, chovatelské kluby apod.).

Uveďme stručně jen základní možnosti, jak lze s mláďaty naložit:

1. Mláďata si ponecháme.

Výjimečně můžeme odrostlá mláďata ponechat pohromadě s rodiči, většinou však budeme potřebovat další prostor a vhodné ubikace. I laikovi je však zřejmé, že to není trvalé řešení, pokud se zvířata budou množit opakovaně. 

2. Mláďata prodáme nebo darujeme.

Vždy musíme předem zmapovat poptávku a odbyt předjednat. Představa, že nám obchody se zvířaty "utrhají ruce", když jim nabídneme zvířata třeba i zadarmo, může být v některých případech zcela naivní. Připusťme si, že okruh našich přátel není nekonečný a že inzerátů typu "daruji krásná koťátka do dobrých rukou" je více, než zájemců o ně. Zejména děti musí přijmout i fakt, že osud darovaných (i prodaných) mláďat nebudeme nadále schopni ovlivnit. Myška, kterou prodáme obchodníkovi či jinému chovateli, se může stát nejen domácím mazlíčkem, ale i potravou pro hada (viz další bod).

3. Mláďata použijeme jako potravu pro jiné zvíře.

Zkušenější a profesionální chovatelé využívají tuto možnost poměrně často - odchovaná mláďata buďto sami "zkrmí", nebo je k tomuto účelu prodají, případně darují. Ne pro každého to však musí být citově přijatelné. 

4. Mláďata necháme usmrtit (utratit).

Naprosto krajní varianta, kterou zde uvádíme, ačkoliv není "řešením" odbytu mláďat. Přichází v úvahu zejména tehdy, jestliže jsou mláďata nemocná. V podobné situaci se každopádně obrátíme na veterináře. U obratlovců je tato problematika upravena i zákonem (viz box).

Jinou otázkou je, jak množení zvířat zabránit. Obecně vzato existuje několik základních možností, ne všechny se však dají uplatnit obecně. 

1. Chováme pouze jedno zvíře.

Nejsnazší je to u samotářských druhů, jako jsou například hadi. Naopak zvířata, která v přírodě žijí společensky (typicky křečíci, andulky, hejnové druhy ryb jako např. "neonky" aj.) mohou v tomto případě citelně strádat samotou. Tento problém můžeme zejména u ptáků a savců částečně zmírnit tím, že se jim budeme více věnovat ("více" zde znamená nikoliv minuty, ale desítky minut až několik hodin denně).

2. Chováme pouze jedince stejného pohlaví.

Toto uspořádání je nevhodné tam, kde by se k sobě příslušníci stejného pohlaví mohli chovat agresivně (někdy to platí jen pro jedno pohlaví, jindy pro obě). Vždy je potřeba mít spolehlivé informace o konkrétním druhu, o tom, jak při vytváření skupiny postupovat a jak řešit případné problémy. Na těchto stránkách doporučujeme zmíněné řešení v případech, kdy je
snadné i pro začátečníka. Pokud u některých druhů uvádíme, že sestavení skupiny je "problematické", "obtížné" a podobně, znamená to, že by se o něj začátečník neměl pokoušet.

3. Necháme zvířata sterilizovat.

Sterilizace se celkem běžně provádí u koček a psů, kde bývá velký problém "uhlídat" i jednotlivě chovaná zvířata. Méně obvyklá je sterilizace jiných druhů zvířat, například některých hlodavců. Sterilizace se často doporučuje i jako řešení dalších problémů souvisejících s říjí (tzv. značkování u kocourů, toulání u koček a psů aj.). Zřejmou nevýhodou tohoto opatření je, že je definitivní a nevratné - sterilizované zvíře již nikdy mláďata mít nebude. Sterilizace má proto mezi chovateli své zastánce i odpůrce. Argumenty pro i proti se již v dnešní době netýkají ani tak zdravotního stavu zvířat, jako spíše etické roviny. Zastánci
sterilizace poukazují na to, že je neetické zvětšovat již tak velkou skupinu nechtěných, opuštěných a toulavých zvířat. Odpůrci této metody se naopak domnívají, že je nemorální zcela připravit zvíře o možnost rozmnožovat se a odepřít mu tak jednu z jeho základních přirozených potřeb.

Žádné obecné a "jedině správné" doporučení nelze v tomto případě poskytnout, protože etické cítění je individuální záležitostí každého z nás. Každopádně je vhodné do detailu uvážit všechna "pro" a "proti" a volit vždy menší zlo, přičemž do úvahy bereme nejen spokojenost zvířete, kterému bychom rádi "dopřáli rozmnožování",
ale také případný osud všech jeho budoucích mláďat.