O nebezpečných druzích zvířat, k jejichž chovu je nutné povolení, jsme se již zmínili. I u ostatních zvířat však musíme zajistit, aby neohrožovala nikoho v rodině ani v okolí.

"Nebezpečným druhem zvířete" je podle zákona (1) druh, který vzhledem ke svým biologickým vlastnostem má zvláštní nároky na zacházení a péči a je běžně způsobilý ohrozit zdraví člověka (seznam stanoví vyhláška č. 75/1996 Sb.).

Naproti tomu "nebezpečné zvíře" je takové, které v konkrétní situaci bezprostředně ohrožuje člověka (2). Může to být například útočící pes, přestože psi na seznamu nebezpečných druhů zvířat nejsou. Majitel zvířete, které někomu ublíží na zdraví, může být postižen na základě zákona o přestupcích (3). Pokud je újma na zdraví závažnějšího charakteru nebo má dokonce za následek smrt, dostává se majitel zvířete do konfliktu s trestním zákonem (4). Otázky škody na majetku pak upravuje především občanský zákoník (5).

První starostí chovatele by však neměla být otázka "co mi hrozí, když...", nýbrž "co mám dělat, aby se nic zlého nepřihodilo". Vybíráme si taková zvířata, která dokážeme zvládnout, uhlídat, zabezpečit proti útěku a v některých případech také vycvičit (týká se zejména psů, dozvíme se však, že například i domácí králík si zaslouží určitý druh "výchovy").

Ačkoliv se nebezpečnost některých druhů zvířat nezřídka podceňuje, u mnoha jiných se jedná naopak o zbytečnou nebo přehnanou paniku. Tak například řada běžně chovaných štírů a velkých pavouků ohrožuje člověka přibližně stejně jako včely nebo vosy. To však neznamená, že by jejich chovatelé nemuseli být opatrní. Pokud někomu uteče štír, pavouk nebo třeba i malý nejedovatý had a k smrti vyděsí sousedy, není to v souladu ani s chovatelskou etikou, ani se zákonem.

(1) Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění.

(2) Bezprostřední ohrožení člověka zvířetem je jedním z důvodů usmrcení zvířete, které zákon na ochranu zvířat akceptuje.

(3) Zákon č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

(4) Zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

(5) Zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.