Různí hlodavci se hodně liší ve svých nárocích na prostor i charakter ubikace, což závisí nejen na velikosti a počtu chovaných zvířátek, ale i na jejich pohyblivosti a způsobu života. Přesto existuje řada společných zásad, které musíme dodržet.

Především, vhodné místo pro ubikaci není na plném světle (rozhodně ne na přímém slunci), v průvanu ani na zemi (1). Když plánujeme, kterou místnost našeho bytu s námi budou zvířátka sdílet, musíme uvážit také případný hluk - zejména u druhů se soumračnou nebo noční aktivitou - a zápach: u některých druhů je výrazný, u jiných prakticky zanedbatelný.

Ať už je ubikace jakéhokoliv typu (blíže viz box), musí být především dobře odvětraná, ale také zajištěná proti útěku zvířat (těsnící dvířka, zatěžkané víko). Určitou výjimkou je ubikace pro morčata - postačí obyčejná dřevěná bedýnka s pevným dnem, musíme však zajistit, aby zvířata měla i potřebné soukromí a aby jim nikdo neublížil (kočka, pes, děti...).

Jako stelivo se u různých zvířat používají např. hobliny nebo písek, některým druhům výborně vyhovuje i podestýlka pro kočky (tzv. "kočkolit"). Naopak se vyhneme pilinám nebo jinému příliš prašnému materiálu, který může zvířatům způsobit zdravotní problémy. Výjimkou jsou druhy, které potřebují tzv. písečné koupele (pískomil, osmák, činčila).

Naprostá většina hlodavců potřebuje úkryt ("domeček"), který můžeme snadno koupit, ale také vyrobit - u menších druhů třeba ze skořápky od kokosového ořechu. Vysteleme jej např. senem nebo jemným neparfemovaným papírem. Podle počtu zvířat a nároků konkrétního druhu volíme nejen velikost úkrytů, ale i jejich počet. Některá zvířata jich budou potřebovat více, jiná dají přednost většímu společnému domečku. Úkryt nesmí být moc těsný, ale ani příliš velký, jinak by se v něm zvířata necítila útulně a bezpečně. Při výběru zásadně upřednostňujeme nejedovaté přírodní materiály bez nátěrů a mořidel.

Většina hlodavců uvítá, když je ubikace vhodně strukturovaná např. ochozy, žebříčky a prolézačkami - můžeme je koupit nebo vyrobit, např. z větví a kořenů nejedovatých dřevin, z kartonových trubiček apod.

Často nabízenou, ale nepříliš vhodnou hračkou pro hlodavce je kolotoč. Chováme-li více zvířat pohromadě, je kolotoč jednoznačně nebezpečný. Snadno se může stát, že zatímco jedno zvíře točí kolotočem, druhé do něj vběhne a zlomí si páteř.

K nutnému vybavení patří jeden nebo více druhů krmítek (např. miska, násypné krmítko na granule, jesličky na zelené krmení). Vodu podáváme v napáječce s kovovým závěsem . Miska s vodou se snadno znečistí a převrhne, odpařující se voda navíc může zhoršovat klima v ubikaci. Všichni hlodavci i králíci musí mít neustále k dispozici také
tvrdé předměty k broušení zubů. K tomu dobře poslouží tvrdé pečivo, větvičky nejedovatých dřevin , velké kusy tvrdé zeleniny, zralé kukuřičné klasy, výjimečně i celé nerozlousknuté ořechy. Zvířátka samozřejmě využijí k broušení zubů i dřevěné vybavení ubikace, které budeme muset vždy po několika měsících vyměnit.

Zejména jednotlivě chovaná zvířata v žádném případě nemají trávit v ubikaci veškerý svůj čas. Každodenně potřebují
společnost člověka a výběh po bytě, případně po zahradě - vždy pod pečlivým dozorem. Hlodavci, jak název skupiny napovídá, jsou velmi výkonní v hlodání. Rozkoušou dřevo, umělou hmotu i slabší dráty - např. myším neodolá ani tzv. králičí pletivo. Pouštíme-li je po bytě, musíme z jejich dosahu odstranit vše, co by mohli zničit a co by jim mohlo ublížit, včetně elektrických kabelů.

Ideální je pořídit kromě ubikace také speciální odvětranou přepravku. V ní nejenže můžeme zvíře přinést z obchodu domů, ale také vézt na prázdniny apod. Na způsobu přepravy totiž velmi závisí bezpečnost a kondice zvířete - náhradní "přepravky" typu láhve od okurek jej nezřídka mohou stát i život.

(1) Podle některých názorů není umístění na zemi vhodné proto, že hlodavci se bojí nebezpečí přicházejícího shora. Podle jiných názorů ani umístění ubikace např. na stole tento problém neřeší, protože i tak se lidé pohybují "nahoře" nad hlavami zvířat. Každopádně umístění několik desítek centimetrů nad zemí je lepší i z toho důvodu, že zde méně hrozí průvan (po zemi ode dveří často "táhne"). Pocit bezpečí pro zvířata pak podpoříme především vhodným strukturováním ubikace, tak, aby zde nebylo příliš volného prostoru.