Morče domácí (Cavia aperea f. porcellus) je domestikovanou formou jihoamerického morčete divokého
(Cavia aperea). Pro začínajícího chovatele má řadu výhod. Celkově je nenáročné, dobře a rychle se přizpůsobuje novým podmínkám. Dá se dobře ochočit, je přátelské a přítulné.

Pro řadu lidí bude hlavní nevýhodou tohoto zvířátka hlučnost - morče je zkrátka "upovídané". I tato vlastnost má ovšem svou lepší stránku: morče se totiž snaží aktivně dorozumět se "svými" lidmi a samo se dožaduje pozornosti, což může přinášet radost a zábavu všem zúčastněným. Když se mu dostatečně věnujeme, dokážeme po čase rozlišit význam jednotlivých zvuků - například vítání nebo přání potravy. V přírodě je aktivní za soumraku a v noci, v domácím chovu však na přítomnost člověka reaguje kdykoliv. Dožívá se v průměru osmi let, proto je vhodné do rodin s trvalejším zájmem o zvířata.

V místnosti můžeme morčata ubytovat do dřevěné bedýnky s pevným dnem, ale i do plastového terária, s podestýlkou ze slámy, hoblin apod. Jako úkryt morče ocení větší množství slámy nebo sena. Kromě toho se často doporučuje pořídit i boudičku, přestože platí, že morčata, která ji mají k dispozici, se hůře ochočují. Z dalšího vybavení jsou užitečné jesličky na seno a zelené krmení (zvířata pak potravu tolik neroztahají a neznečistí).

V ubikaci morče nemá trávit veškerý svůj čas. Měli bychom mu dopřát každodenní procházky po bytě (samozřejmě pod pečlivým dohledem); v létě je ideální travnatý výběh na zahradě. Postačí ohrádka bez podlážky - morče se nesnaží podhrabat, přeskočit ani jinak uniknout. Pokud ohrádku zakrýváme, pak spíše kvůli ochraně před případným nebezpečím (pes, kočka...) a kvůli částečnému zastínění - to je velmi důležité po celý den.

Morče je vegetarián. Krmíme ho trávou (v zimě senem), obilovinami, krmnou řepou, mrkví, jablky apod. Určitou zvláštností morčete je, že potřebuje tzv. objemové krmení. Musí mít po celý den k dispozici velké množství balastní potravy (seno, tráva), která obsahuje mnoho vlákniny, naplní dlouhá střeva a zabrání tak jejich zauzlení. Nutně potřebuje také
vitamín C z potravy. Stačí běžné krmení ovocem, zeleninou a trávou, při výhradně suchém krmení se však musí podávat uměle jako vitamínový preparát. Obecná zásada, že je potřeba vyvarovat se nadýmavých potravin a zapařeného zeleného krmení, platí u morčete dvojnásob.

Protože morče přijímá hodně potravy, má také hodně výkalů. Dodržuje však "záchůdek" v jednom rohu ubikace, který je třeba denně čistit. Podestýlku měníme minimálně dvakrát týdně. Jednou z nezanedbatelných potřeb tohoto milého zvířátka je
společnost. Pokud chováme jen jedno zvíře, měli bychom mu ji dělat sami, a to každý den.

Jestliže si nemůžeme s morčetem každý den "povídat" a hrát, je lepší chovat skupinku. Můžeme chovat několik samic (když nechceme mláďata), vhodný je i celoroční chov v párech nebo ve smíšených skupinách s více samicemi a jedním samcem. Samci dospívají v 70, samice v 60 dnech. Ze zdravotních důvodů však připouštíme k rozmnožování až půlroční zvířata (1). Březí samice se nesmí brát za břicho, což je třeba vysvětlit zejména dětem.

(1) Připouštění mladších zvířat je velmi riskantní. Samice by měla nejprve náležitě vyrůst, protože po prvním porodu se "zarazí" v růstu. Příliš mladým samicím se také často rodí mrtvá mláďata. Říje se pravidelně opakuje v intervalu 15 až 17 dnů . V chovu s několika samicemi se jejich říje a porody sjednotí zhruba na stejnou dobu, s přibližně týdenní odchylkou. O mláďata se pak starají všechny společně, přičemž samec může v chovu zůstat.