Každé zvíře potřebuje k životu určitý prostor, do kterého se musí "vejít" vykonávání všech jeho aktivit, ale také místo, kde může kdykoliv nerušeně odpočívat.

V samotné ubikaci , kde domácí zvíře tráví velkou část svého času (a často zde bývá i zavřené), je často nezbytný ještě úkryt. Některá zvířata je však vhodné nebo i nutné pravidelně pouštět z ubikace do většího výběhu nebo volně po bytě, případně i ven - vždy pod dozorem chovatele.

Při výběru zvířete se samozřejmě budeme ptát, jak velkou ubikaci (úkryt, výběh) potřebuje.
Velká potíž je v tom, že "hranice spokojenosti" zvířete se jen těžko vyjadřuje v centimetrech. Vhodná velikost ubikace závisí nejen na velikosti zvířete, ale také na jeho aktivitě a na řadě dalších faktorů, jako je počet zvířat v ubikaci, složení chovné skupiny, umístění a vnitřní strukturování ubikace, doba, jakou v ní zvíře tráví zavřené a podobně. U jednotlivých skupin zvířat (nebo u jednotlivých druhů) uvádíme přehled doporučených minimálních rozměrů, ze kterých je možné při plánování ubikace vycházet, nelze je však považovat za "jedině správné". Doporučení k chovu savců a plazů vydala i Ústřední komise pro ochranu zvířat.

Pokud máme tu možnost, můžeme se většinou řídit pravidlem "čím větší ubikace, tím lepší". I to však záleží na konkrétní situaci. Jeden příklad za všechny: když se rozhodujeme, zda skupině andulek pořídíme menší klec, na kterou máme místo v obývacím pokoji, nebo větší klec, která by musela být v předsíni, měla by každopádně zvítězit větší klec (spíše voliéra) v předsíni. Izolace od lidí andulkám nebude vadit, protože si vystačí spolu navzájem. Pokud však chceme jen jednu andulku, je lepší ubytovat ji v menší kleci v obýváku, za předpokladu, že se ptáčkovi budeme každý den věnovat a pouštět ho z ubikace ven. Na druhou stranu, je nepřípustné a nesmyslné ubytovat zvíře v příliš malém prostoru a snažit se mu nevyhovující ubikaci "vynahradit" jinak.