Kdo by chtěl zajímavé domácí zvířátko, ale má opravdu málo času, mohl by svého favorita najít mezi štíry (řád Scorpiones). Jejich nenáročnost na čas a péči chovatele nemá mezi domácími mazlíčky obdoby. Určitou nevýhodou však je, že pokud se jim nedaří dobře, nebývá to hned a na první pohled znát. Než štír ve špatných podmínkách uhyne, může řadu týdnů i měsíců strádat, často už bez naděje na záchranu. Ještě více než u jiných skupin živočichů je tudíž nutné přesně vědět, jaké podmínky štír potřebuje, a zásadně neexperimentovat.

Narozdíl od sklípkanů se s jedem štírů můžeme setkat jedině při bodnutí. Živočišný jed k obraně a lovu kořisti používají všechny druhy. Relativně bezpečné druhy najdeme překvapivě mezi těmi největšími. Aby nás bodli, museli bychom je k tomu doslova nutit. Za normálních okolností se brání pouze štípáním klepety, což je sice bolestivé, ale ani v nejmenším nebezpečné.

Rozměry terária záleží na velikosti a také počtu chovaných štírů; pro větší druhy pořizujeme nádrž o velikosti minimálně 30 x 40 x výška 30 cm. K základnímu vybavení patří především napáječka (stejná jako pro sklípkany) a teploměr. Dále se zařízení liší podle prostředí, ze kterého jednotlivé druhy pocházejí. Pro všechny štíry, které zde uvádíme, je nejvhodnější celolepené terárium s odklápěcí částí přední stěny, která je opatřena pantem a magnetem. Protože se jedná o vlhký typ terária, stačí k odvětrání užší pruh hustého drátěného pletiva ve svrchní části. Na dno dáme vrstvu rašeliny - čím vyšší, tím lépe se udržuje vlhkost. V substrátu by měla být vlhká i sušší místa. Některé druhy štírů si v rašelině také hloubí nory. Jako úkryty použijeme větší kusy kůry nebo části skořápek kokosových ořechů. Pralesní druhy se dají chovat ve větších skupinách, přičemž s oblibou využívají jeden společný úkryt. Nikdy však nekombinujeme různé druhy v jednom teráriu. Většině druhů vyhovuje teplota mezi 24-30 °C.

Některé druhy štírů jsou z přírody zvyklé zimovat. V zajetí to však není nutné, pokud je nechceme množit.

Nevhodné předměty a materiály jsou podobné jako u sklípkanů. Kromě toho je zde zvlášť důležité, aby terárium bylo jednoduché a účelně zařízené, nikoliv "přeplácané" dekoracemi. Je-li totiž ubikace nepřehledná, chovatel neví, kde se štíři nacházejí a kolik mají v teráriu potravy. Je to vážný problém především ve chvíli, kdy předpokládáme, že se štír bude svlékat - pak bychom totiž měli veškerou kořist z terária odstranit, aby bezbranného štíra nezranila nebo dokonce nesežrala.

Vhodné a nevhodné druhy živého krmiva jsou stejné jako u sklípkanů. Podobně jako pavouci začínají štíři trávit potravu mimo tělo a svou kořist následně vysávají. Veškeré nestravitelné zbytky zůstávají v ubikaci v podobě scvrklých kuliček. Tyto zbytky musíme pravidelně pinzetou odstraňovat, jinak začnou rychle plesnivět.

Ostatní péče je velmi nenáročná. Krmení dospělců postačí jednou za několik týdnů až měsíců, častěji kontrolujeme pouze vlhkost substrátu a měníme vodu v napáječce. Celou ubikaci čistíme jedenkrát za půl roku.

V době svlékání musíme z terária odstranit veškerou živou potravu a zajistit štírovi klid. Samotné svlékání trvá podle velikosti štíra několik desítek minut až několik hodin, následná doba, kdy ještě nová pokožka není ztuhlá, až několik dní. Lepší je
začínat s chovem dospělců, kteří se už nesvlékají.

Samice níže uvedených druhů štírů se většinou dožívají maximálně pěti let, samci ještě méně. Odchov není zcela jednoduchou záležitostí. Samice rodí až několik desítek larev, které nejprve nosí na vlastním těle. Poté, co se larvy poprvé svlečou a opustí tělo matky, je musíme oddělit do samostatného terária a vytvořit jim správné mikroklima (podrobnosti v doporučené literatuře).

Typickým příkladem velkého, ale neškodného druhu je africký veleštír obrovský (Pandinus imperator), který může dosahovat až 23 cm. V přírodě žije v početných koloniích a vůči zástupcům stejného druhu není v přírodě ani v zajetí vůbec agresivní. Je chráněn Washingtonskou konvencí (CITES), v České republice však nepodléhá registraci.

Příbuzný Pandinus cavimanus (syn. Pandinoides cavimanus) není pro začátečníky příliš vhodný, hlavně kvůli vyšší úmrtnosti.

Podobné nároky mají asijští štíři rodu Heterometrus, které můžeme také chovat ve skupině. Z tohoto rodu si můžeme vybrat jakýkoliv druh; nikdy však nekombinujeme různé druhy v jednom teráriu.