Další chovatelsky významnou čeledí z řádu ostnouploutvých jsou cichlidy (čeleď vrubozubcovití - Cichlidae). Typicky začátečnické ryby to určitě nejsou. Kdo však má o jejich chov hlubší zájem, může si buď vybrat z menších a klidnějších druhů, nebo akceptovat způsob života druhů "divočejších", čemuž je nutné přizpůsobit i podobu a osazení nádrže. Kdo chce, aby jeho akvárium dělalo v bytě "parádu", mohl by být doslova šokován výsledkem, pokud nebude při výběru cichlid opatrný (viz box).

Cichlidy většinou tvoří pevné páry, případně harémy, a v akváriu si obhajují teritoria. Vyžadují prostorné nádrže s vyšším sloupcem vody, dobře filtrované a shora odvětrané, s teplotou přibližně 24-28°C. Na dno je vhodný hrubší písek s plochými kameny. Rostliny je většinou nutné zasadit do květináčů, některým druhům cichlid však neodolají ani tak.

Kvůli již zmíněné agresivitě nekombinujeme cichlidy s malými druhy ryb. Krmíme je umělými vločkovými krmivy, pro zpestření přidáváme mraženou živočišnou potravu. Některé druhy přijímají i proužky libového hovězího masa nebo nastrouhané mražené filé. O vhodné potravě se při nákupu ryb dobře informujeme: mnohé druhy jsou rostlinožravé, i když vypadají "dravě".

Z drobných a klidnějších druhů, které ušetří i rostliny kořenící ve dnu, lze doporučit zejména akarky - např. akarku zelenou (Nannacara anomala), která dorůstá délky kolem 8 cm (samec; samice je asi poloviční). Přirozené jsou pro ně skupiny s jedním samcem a několika samicemi.

Také akarka tečkovaná (Laetacara curviceps) dosahuje maximálně 8 cm a je mírumilovná. Do jedné nádrže však dáváme jen jeden pár, k němuž můžeme přidat další cichlidy.

Akary rodů Aequidens, Krobia či Cleithracara potřebují mnohem více prostoru a nejsou zdaleka tak snášenlivé. Rozumným řešením je chovat ve větší nádrži (100 a více litrů) s umělými rostlinami jen jeden pár. Pak můžeme ocenit jejich hlavní výhodu - snadno si totiž zvykají na člověka a dají se do určité míry ochočit.

Skalára amazonská (Pterophyllum scalare) je patrně nejznámější cichlida, alespoň mezi laiky. Důležitá je pro ni především výška nádrže (minimálně 50 cm vodního sloupce, raději i více). Existuje řada tvarových i barevných mutací, získaných šlechtěním a křížením. Jedním z nejoblíbenějších je černý závojový mutant, který je však zároveň nechoulostivější. V přírodě bývají skaláry až 15 cm dlouhé a 25 cm vysoké. Šlechtění jedinci jsou většinou menší, přesto nebudeme tuto otázku podceňovat a při výběru konkrétní formy se informujeme o tom, jaké velikosti obvykle dorůstá.

K poněkud náročnějším nebo "problematických" rybám, se kterými rozhodně nebudeme začínat, patří například:

• kančíci (rody Archocentrus, Nandopsis, Parachromis aj.) - jsou hodně agresivní, výjimkou je rod
  Mesonauta
• terčovci (rod Symphysodon) - jsou velmi nároční zejména na kvalitu vody
• cichlidky rodu Apistogramma - jsou poměrně choulistivé; existují ovšem částečně domestikované výjimky, např. cichlidka papouščí (Apistogramma cacatuoides)
• velké cichlidy rodů Crenicichla či Astronotus
• tlamovci (rody Geophagus, Gymnogeophagus, Satanoperca aj.).