Laikové a začátečníci nejčastěji kupují zvířata v obchodech. Jejich úroveň je velmi rozdílná. Nelze spoléhat na to, že v každém obchodě získáme kvalitní informace potřebné pro výběr zvířete a péči o něj. Vždy je vhodné obejít si s předstihem několik obchodů, abychom si o nich mohli udělat určitý dojem, a samozřejmě musíme mít i jiné zdroje informací.

Měli bychom počítat i s tím, že řada zvířat se v obchodě projevuje jinak než v domácím chovu. Mohou být například apatická, což vzbuzuje mylný dojem, že jsou klidná a ochočená. Zároveň není dobré inspirovat se tím, jak jsou zvířata v obchodech ubytována. Tím nemá být řečeno, že všichni obchodníci se o zvířata špatně starají. Přijatelná ubikace pro krátkodobý pobyt, vystavení a prodej zvířat však často vypadá jinak, než optimální ubytování zvířete v domácím chovu.

Jednoznačně nejlepší je kupovat zvíře přímo od zkušeného chovatele, který je ochoten nám i poradit a v ideálním případě také ukázat své chovy. Z žádné literatury totiž nemůžeme načerpat tak konkrétní informace. Důležitý je také celkový dojem, který získáme. Stejně jako existují dobré a špatné obchody, jsou samozřejmě i dobří a špatní chovatelé. Pokud se nám něco nezdá (např. zjevně špinavé a zanedbané chovy), raději se obrátíme jinam. Jestliže naopak známe dobrého chovatele, který pro nás nemá vhodné zvíře, můžeme ho požádat o pomoc při výběru v obchodě či jinde. Tato pomoc je nedocenitelná, protože špatný výběr nás může na dlouho zklamat a odradit, o praktických komplikacích a finanční stránce nemluvě.

Velký výběr terarijních zvířat je na chovatelských burzách. Nutno říci, že "nováček", který se přijde na takovou burzu porozhlédnout, může být zaskočen a zmaten. Najde tu především obrovskou záplavu lidí, kteří většinou dost přesně vědí, co chtějí. Spíše než k nákupu zvířat je pro začátečníka burza dobrým místem k získání prvních kontaktů na chovatele. Ostražitost je ovšem na místě. Zvířata zde prodávají jak zanícení chovatelé, kteří jsou skutečnými experty (byť ne nutně s vysokoškolským diplomem), tak i někteří neseriózní překupníci a dovozci nebo dokonce podvodníci, kteří vědomě prodávají zvířata pod nesprávným jménem, vydávají přestárlé jedince za nedávno dospělé apod. Kromě zvířat zde bývá také bohatá nabídka chovatelských potřeb a literatury.

Zejména ptáci a někteří větší savci se často prodávají na chovatelských výstavách. Musíme počítat s tím, že se zde setkáme s "šampiony", na které nemusí stačit ani naše chovatelské schopnosti, ani peněženka. Na výběr bychom neměli spěchat; první takovou akci můžeme navštívit jen pro inspiraci. Výstavy jsou opět výbornou příležitostí, jak získat kontakty na chovatele.

Neměli bychom zapomenout ani na to, že řada zvířat čeká svou šanci v útulcích. Dát domov opuštěné kočce či pejskovi je bezesporu nádherná myšlenka. Na druhou stranu, ne každý je tím správným chovatelem pro takové zvířátko. Co vše bychom měli brát při rozhodování v úvahu?

Především - je otázkou, co vše zvíře během svého života prožilo. Někdy víme (a někdy jen tušíme), že za sebou má nějakou nepříjemnou zkušenost. Když se dostane do nového prostředí, bude nejspíš velmi vděčné, ale může projevovat i různé poruchy chování. Je samozřejmé, že k malému dítěti nepořídíme například velkého psa, který byl týraný a bojí se rychlých pohybů. Nehledě na to, starší zvířata mají už své zvyklosti a našemu životnímu stylu se hůře přizpůsobují - často se musíme přizpůsobit spíše my jim. 

Protože vše je zcela individuální, nejlepší je zcela nezávazně navštívit nějaký útulek a poradit se. K samotnému výběru kočičky nebo pejska musíme nakonec přizvat i děti, abychom zjistili, jak na sebe budou reagovat. Zatímco psa si můžeme opravdu vybrat (a většinou nám za to bude vděčný), u koček platí, že si spíše samy vybírají nového majitele.

Měli bychom také vědět, že zvíře, které přebíráme do péče, nebude následujících 6 měsíců v našem vlastnictví. Jestliže se o něj v této lhůtě přihlásí původní majitel, musíme mu jej odevzdat, ale máme právo na úhradu nákladů spojených s péčí o zvíře. I malým dětem musíme tuto podmínku pravdivě a důkladně vysvětlit.

V této souvislosti je nutné poznamenat, že také nalezené zvíře je podle zákona "cizí věcí", kterou si nesmíme jen tak ponechat. Chceme-li se o takové zvíře postarat, je správné řešit to ve spolupráci s obcí - můžeme se obrátit např. na obecní úřad, městskou policii nebo útulek pro zvířata. Protože nalezené zvíře může být nemocné, je vždy nutné zajistit mu veterinární vyšetření, očkování a někdy také karanténu.

Ať už kupujeme zvíře kdekoliv, všímáme si toho, zda je životaschopné a zdravé. Výjimkou je situace, kdy se vědomě ujmeme hendikepovaného zvířete a víme, že jsme schopni se o něj dobře postarat a případně mu ulehčit konec života. Nechceme nikoho odrazovat od dobrých úmyslů, pravdou však je, že péče o zraněná a nemocná zvířata většinou vyžaduje značné zkušenosti. Každý sám za sebe musí také uvážit, zda to je vhodný chovatelský "start" pro děti.

Vraťme se ovšem k otázce, jak se při nákupu nenechat napálit. Rozhodně nelze odhalit všechny skryté problémy, tím spíše, že při prodeji nemusí být zvíře v typických podmínkách (viz výše). I laik si ovšem může všimnout řady nápadnějších známek špatné kondice nebo nemoci, které zde stručně uvádíme. Podrobnosti je samozřejmě nutné hledat ve speciální literatuře k jednotlivým skupinám a druhům.

NA CO SI DÁT POZOR:

Savci:

Jsou "schlíplí", nemají "jiskru v oku", jsou nahrbení, třesou se. I když nespí, nejeví o nic zájem (o potravu, o kontakt s člověkem...). Mají nepěknou, neupravenou a "rozježenou" srst, případně zamořenou parazity. Výtok z očí, uší nebo nosu, průjem (upatlaná srst okolo řitního otvoru).

Ptáci:

Když se jim nedaří dobře, obvykle stojí při spánku na obou nohách, mimo dobu spánku nejeví o nic zájem, jsou "schlíplí" nebo naopak nezvykle načepýření, vypadají "smutně". Zrychleně dýchají s pootevřeným zobákem, případně "sípou"; mohou mít i ozobané nebo vytrhané peří.

Plazi:

Mají netypické zbarvení a tělesné proporce - např. mají neobvykle vyduté břicho nebo jsou naopak vyhublí, s vystupující páteří a kostmi končetin. V okolí kloaky se nacházejí zbytky trusu, pokožka je matná se zbytky nesvlečené kůže, oči jsou bez jiskry, u ještěrů bývají i "zapadlé".

"Divně" však může vypadat také had před svlékáním - kůže je matná, s nádechem do šediva (nikoliv pestře zbarvená) a oči nejprve modře zakalené, zhruba týden až 10 dní před svlékáním dojde k odkalení. Někteří hadi v tomto období nejeví velkou aktivitu. Tyto projevy jsou zcela přirozené, přesto platí, že had před svlékáním by se neměl prodávat.

U želv je varovným signálem také sípavý či chrčivý zvuk při dýchání, výtok z nozder i "bubliny" u nosu. Na závadu naopak není odlupování průsvitných štítků z krunýře (jde o běžné svlékání).

Obojživelníci:

Bývají "malátní", pokožka je matná, s neobvyklými skvrnami nebo plísňovým povlakem, vodní obojživelníci někdy plavou u hladiny a nemohou se potopit.

Ryby:

Signálem problému nebo přímo nemoci je, když některé ryby v nádrži "visí" u hladiny, mají ploutve přimknuté k tělu, plavou "ztěžka", někdy trhavě, na těle mají netypické bílé, případně černé tečky, bílé chomáčky nebo povlak okolo úst, na ploutvích i jinde, nebo když je v nádrži mrtvá ryba. Z takovéhoto potenciálně zamořeného akvária nikdy nekupujeme žádnou rybu.

Bezobratlí živočichové:

Zdravotní stav a kondici lze na první pohled jen velmi špatně poznat. Většinou se snažíme vyvarovat hlavně koupě starého jedince, který může během několika dní uhynout. Pouze v některých případech lze pouhým okem poznat i nemocné jedince nebo takové, kteří žijí v nevyhovujících podmínkách. Konkrétně k jednotlivým skupinám:

Brouky bychom neměli kupovat staré (nerozmnoží se a uhynou). Poznáme je především podle poškrábaných krovek a olámaných chodidlových článků. Lepší variantou je koupit larvy třetího instaru (před kuklením) nebo kukly.

Strašilky, pakobylky a lupenitky kupujeme nejlépe jako větší nymfy, dospělí jedinci mohou být staří.

Pavouci nesmí mít na zadečku boule, skvrny nebo puchýře (zadeček však může být zčásti neochlupený). Varovným signálem je také skládání noh pod tělo a tekutina vytékající z kutikuly (pokožky) v místě kloubů. Chybějící končetina nebo její část není u mladých pavouků vážnou vadou, protože při svlékání regeneruje. Místo odlomení však nesmí být pokryto plísní a nesmí z něj vytékat tekutina; má být zahojené. Z několika exemplářů si nikdy nevybíráme ty největší (mohou to být přestárlé samice).

U štírů si všímáme hlavně konců nohou a hřebínků na spodní straně těla - nesmí být potrhané a zčernalé. Mohou zde být také roztoči, kteří však nejsou příliš na závadu (můžeme je setřít drobným štětečkem, jinak se jich štír sám zbaví při svlékání). Při výběru z velkého množství jedinců se opět vyhneme těm největším - mohou být staří.

Plži by neměli mít deformovanou nebo poničenou ulitu.