Fretka (Mustela putorius f. furo) je domestikovaná forma tchoře tmavého (M. putorius). Patří k náročnějším a velmi temperamentním domácím mazlíčkům; její pořízení k dětem je potřeba zvlášť dobře uvážit.

Fretka je velmi hravá, a to nejen jako mládě, ale i v dospělosti - snad i proto se chová v zajetí už přes dva tisíce let. Dá se poměrně snadno ochočit (pokud se o to snažíme od mládí) a může být přítulným společníkem člověka. Kdo však nezná a nedovede pochopit její chování, může si pak (marně) stěžovat, že je "zlobivá" nebo dokonce agresivní. Fretka patří ke zvířatům, která dokážou pevně přilnout k chovateli na celý svůj život (obvykle 6-8 let, někdy i déle). Proto může trpět nejen samotou a nudou, ale i změnou majitele. Blízká příbuznost s divokým tchořem bohužel někdy svádí ke zcela mylnému dojmu, že fretku, která nás omrzí, můžeme bez obav vypustit do přírody. Je třeba upozornit, že bychom tak zvířátku zvyklému na péči člověka připravili nejen psychické strádání, ale nejspíše i pomalou smrt hladem (samozřejmě to zakazuje i zákon na ochranu zvířat proti týrání).

Na druhou stranu, fretku si může pořídit i někdo, kdo je přes den hodně zaneprázdněn, pokud se jí ovšem může věnovat každé ráno (alespoň hodinu) a večer (2 hodiny i více). Nevadí jí, když většinu dne stráví v kleci; spí totiž 18-20 hodin denně.

Řada zájemců o fretku se zcela pochopitelně obává zápachu. Na jedné straně fámy o fretkách v tomto směru daleko předčí skutečnost. Na druhé straně, pro někoho může být typický pach fretky opravdu nesnesitelný - proto je třeba seznámit se s kandidátem na domácícího mazlíčka dostatečně zblízka. Narozdíl od kocourů zde kastrace problém zápachu nijak zásadně neřeší. Samotný pach tělíčka fretky, pokud správně pečujeme o její hygienu, není extrémně výrazný a řadě lidí je dokonce příjemný. Je pravda, že samci někdy značkují močí, která je v době říje výrazněji cítit (s věkem této aktivity zřetelně ubývá; většina samců intenzivně značkuje pouze v prvním roce života). Nejnepříjemnější je však pach výměšku análních žláz, který samci i samice uvolňují jako obranu zejména při úleku. Dříve se pachové žlázy chirurgicky odstraňovaly, dnes to však zakazuje
zákon na ochranu zvířat proti týrání. Nejlepším řešením je fretku správně ochočit, aby se nebála a neměla k obraně důvod. I při nejlepší péči však sem tam dojde ke "kalamitě". Kdo se s tím nesmíří, nemůže si fretku pořídit.

Oproti kočce a psovi je fretka o něco náročnější na ubytování. Je choulostivá zejména na chlad, vlhko a průvan. To znamená, že ji musíme chovat v prostorách, kde lze topit a dobře větrat (proti vlhku), zároveň zde však nesmí "táhnout". Samozřejmostí by měly být každodenní procházky (stačí po bytě pod pečlivým dohledem; případně i venku na vodítku s postrojem). Obecně lze říci, že fretka je vhodná pro toho, kdo je ochoten uzpůsobit jí zařízení bytu i chod domácnosti. Fretka je stejně zvídavá jako malé děti, má však tu "nevýhodu", že je mnohem menší a lehčí a také o něco lépe šplhá. Dostane se proto do malých škvír, kde může uvíznout (například za lednicí), vleze do otevřené pračky, po zácloně vyšplhá na okno, ze kterého může snadno vypadnout... Vážný zájemce o fretku udělá nejlépe, když si prohlédne byt někoho, kdo už toto zvířátko má. Pouštět fretku na zahradě místo v bytě není řešením. Zaprvé může velmi snadno utéci, zadruhé má přirozený pud hrabat si nory, což ocení jen málokterý zahrádkář.

K ubytování potřebujeme klec nebo voliéru, která může být nízká (cca 70 cm), ale ještě lépe patrová s vyhlídkami a ochozy. Úkryt by měl co nejvíce připomínat noru. Neměl by být moc velký, jinak se v něm fretka necítí bezpečně (pro velkého samce nebo i dvě samice postačí rozměry 30x30x30 cm). Nejvhodnější je dřevěná nebo plastová budka s kruhovým vchodem, ve které je ještě prací polštářek. Lze použít i textilní pelíšek ("kukaň") pro kočky, pokud se ovšem dá prát v pračce. V ostatních látkových či proutěných budkách se poměrně špatně udržuje čistota. Fretky jsou velmi čistotné, vyprazdňují se na jednom místě (zpravidla v rohu) a nikdy si neznečistí hnízdo výkaly. Většinou se snadno naučí chodit na kočičí toaletu s "kočkolitem" (problém někdy bývá se staršími zvířaty z farem). Snažíme-li se pach fretky v bytě přerazit různými parfémy, většinou to vede jen k soutěži "kdo s koho". Na toaletě však většina fretek však bez problémů akceptuje parfemované stelivo pro kočky.

Do klece pořídíme misku na potravu, napáječku pro hlodavce s kovovým zakončením a menší hračky - například chrasticí válečky nebo míčky s rolničkou pro kočky.

K dalšímu vybavení chovatele fretky patří postroj na vycházky, vodítko, přepravka (vyhovující je běžně dostupná umělohmotná přepravka pro kočky), obojek nebo sprej proti klíšťatům a kartáč na případné vyčesávání po vycházce. V případě, že chceme s fretkou chodit na vycházky do města, bývá potřeba také ochranný krém na tlapky (je stejný jako pro psy).

Granule a konzervy pro fretky se ještě před několika lety špatně sháněly. V dnešní době to není tak velký problém, zejména ve větších městech nebo v internetových obchodech. Sestavit fretce vyhovující jídelníček z čerstvé potravy je úkolem pro zkušenějšího chovatele. I při krmení vlhkou potravou je nutný stálý přístup k čerstvé nezávadné vodě. Vitaminy a minerály je třeba přidávat pouze v některých situacích (rozmnožování, růst mláďat, nemoc). Ačkoliv se dají použít preparáty běžně dostupné v obchodě, je vždy třeba poradit se s veterinářem o konkrétním přípravku i vhodném dávkování. Jako pamlsky (zejména pro výcvik) jsou ideální poloměkké pochoutky ze sušeného masa pro psy a kočky. Aby se fretka mohla zbavit chlupů v trávicím traktu, které spolyká při mytí, je vhodné pořídit také pastu proti bezoárům.

Péče o fretku zabere několik hodin denně. Pokud odjíždíme (i krátkodobě), musíme brát fretku s sebou, nebo ji někomu svěřit. Každý den je potřeba odstranit staré krmení (i z pelíšku, fretky si s oblibou dělají zásoby), dát čerstvé krmení a vodu a nejlépe několikrát odstranit výkaly z toalety. Několikrát týdně vymyjeme celou toaletu a vrátíme do ní nepatrnou část starého trusu, aby si fretka byla opět jista, kde se má vyprazdňovat. Nejméně jednou týdně vymyjeme celou ubikaci i pelíšek a vypereme veškeré textilie. Při čištění ubikace ani toalety raději nepoužíváme chemické čisticí prostředky, kterými se fretky mohou snadno otrávit. Nejbezpečnější je důkladné vymytí teplou vodou, případně ředěným octem (a pak opět vodou). Stejně řešíme i případné "kalamity" v bytě.

Zkracování drápků je nutné jen výjimečně - zákrok každopádně svěříme veterináři, nebo si jej alespoň necháme předvést.

Jak už bylo řečeno, na několik hodin denně bychom měli fretku pustit ven z ubikace, věnovat se její výchově nebo jí prostě dělat společnost (a samozřejmě dohlížet, aby si neublížila). Při vycházkách venku by měla být zásadně na vodítku - i vycvičené fretky se totiž snadno zaběhnou.

Odchov mláďat je velmi náročný na čas, prostor i finance a je rozhodně úkolem pro zkušenější chovatele. Pro získání prvních zkušeností s fretkou je možné pořídit si jednoho samce nebo samici. Pohromadě se dá chovat i více samic, nikdy však dva nebo více samců - mohli by se vážně zranit. Vždy začínáme pořízením mláděte, které se dá ochočit.