Komu se líbí veverky, rozhodně by se neměl poohlížet po naší veverce obecné (Sciurus vulgaris) - dostal by se totiž do konfliktu se zákonem. Vhodnou alternativou je příbuzný burunduk páskovaný - Tamias sibiricus (1) - jedna z nejznámějších zemních veverek severní polokoule. Od naší veverky se liší hlavně menším vzrůstem, pruhovanou srstí a lícními torbami, do kterých si ukládá potravu. Pro chov v zajetí není náročný a dá se velmi snadno ochočit. Je to dlouhověké zvíře (v zajetí se běžně dožívá osmi, ale někdy až patnácti let), proto musíme zvážit i otázku, zda nás po několika letech neomrzí.

Ocení vysokou ubikaci s bohatě rozvětvenými prolézačkami (vybavení ubikace je podobné jako u osmáka, rozměry by však měly být větší (viz sekce Infobanka). Jako podestýlka je vhodný písek. Kdo by chtěl zvířátku udělat opravdu velkou radost, může mu v bytě vybudovat systém vzdušných "pletivových tunelů", vedoucích ze stabilní hlavní klece do různých místností. Při takovém uspořádání má zvíře nejen větší životní prostor, ale také mnohem lepší kontakt se "svými" lidmi. Tak jako většinu ostatních hlodavců jej nesmíme nechat běhat volně bez dozoru - rozkouše téměř vše, na co narazí.

V přírodě burunduk zimuje. Při chovu v bytě to není nutné, kromě toho začínající chovatel většinou nemá pro správné zazimování zvířat potřebné zkušenosti , proto by se do něj raději neměl pouštět. Zkušenější chovatelé mohou burunduka chovat i celoročně na zahradě.

Zimování je nezbytné, pokud chceme burunduky množit; většinou stačí 1 měsíc. Začátek vhodné doby k zimování poznáme tak, že zvíře začne být neaktivní a dělá si zásoby. Po dobu jednoho až dvou měsíců postupně snižujeme teplotu v místnosti až na 10-5 °C. Každý týden kontrolujeme zásoby potravy. Místo vody podáváme mrkev, neuškodí však ani čerstvá voda v napáječce ( i když ji zvířata nejspíše nevyužijí). V období probouzení teplotu opět postupně zvyšujeme.
Sestavení páru a rozmnožování je však náročné a riskantní a rovněž není úkolem pro začátečníka!

Potrava se skládá především z kořenové zeleniny, tvrdého pečiva a zrní, občas přidáváme ovoce, šišky, ořechy a další "skořápkoviny" (tak jako u většiny ostatních hlodavců je zásadně neroztloukáme).

Burunduk je samotářské zvíře, proto nebudeme mít potíže s chovem jednotlivce. Naopak těžší bývá úspěšně sestavit pár (začátečník by se o to rozhodně neměl pokoušet). Lze chovat 2 samice nebo skupiny samic a samců, ale pak se nám je nepodaří ochočit.

(1) Běžně se setkáme také s rodovým latinským názvem Eutamias, jedná se o synonymum.