úvod • kanár • snovači • astrildovití pěvci • loskuták

Druhou velkou skupinou ptáků, kteří se často chovají v domácnostech, jsou pěvci (řád Passeriformes).

Zdaleka ne všichni krásně zpívají, jejich hlasové projevy jsou však obecně vzato mírnější, než u papoušků. Narozdíl od nich také neničí vybavení ubikací. Žádný z druhů, které jsou zde uvedeny, nepodléhá v současné době na území České republiky registraci CITES.

Někteří snovači a astrildovití pěvci jsou v příloze CITES III/C, rýžovník šedý a loskuták jsou v příloze CITES II/B.

Kanár (Serinus canaria f. domestica) je zdomácnělá forma kanára divokého, který pochází z ostrovů afrického pobřeží (Kanárské o., Madeira, Azory). Z původně šedozeleného zbarvení byla vyšlechtěna řada mutací: běžní jsou kanáři žlutí, bílí, oranžoví, červení, ale i vícebarevní. Někteří mají dokonce chocholku na hlavě. Kanár je blízkým příbuzným našeho zvonohlíka zahradního (Serinus serinus). K jeho příbuzenstvu patří také konopky, čečetky, stehlíci, čížkové a další zástupci čeledi pěnkavovitých. Dříve byli ptáci z naší přírody často chytáni a drženi v zajetí, dnes je to však zákonem zakázáno.

Podle toho, na jakou vlastnost jsou ptáci šlechtěni, rozlišují chovatelé tzv. kanáry zpěvné, barevné a postavové. Zpívají však
samečci všech kanárů, přičemž laik rozdíly v kvalitě stěží postřehne. Komu se tedy líbí barevný kanár, může si jej klidně pořídit a nemusí se obávat, že jeho vzhled bude nějak výrazně na úkor krásného zpěvu. Kanára můžeme chovat jednotlivě (ochočeného pouštíme každý den z klece ven) i v páru.

Snovači (africká čeleď Ploceidae) nejsou pro běžné chovatele příliš vhodní. Nejspokojenější jsou totiž ve velké skupině (v přírodě tvoří obrovské kolonie), což si málokdo může dovolit. Pro laiky ostatně nejsou moc atraktivní - nevynikají zpěvem ani pestrými barvami. Barevní jsou pouze samečci ve svatebním šatě, tj. přibližně 2 měsíce v roce. Jinak mají nenápadné šedohnědé zbarvení podobné vrabcům.

Astrildovití pěvci (čeleď Estrildidae) jsou chovatelsky velmi populární na celém světě. Jsou to malí ptáčci do velikosti vrabce. Mezi chovateli se běžně setkáme s dělením této skupiny na "astrildy" (ptáky s delším štíhlým zobákem) a "amadiny" (ptáky s krátkým a silným zobákem). Hranice mezi oběma skupinami však není jednoznačná.

Přestože se často chovají i v našich domácnostech, nejsou pro začátečníka nejlepší první volbou. Jsou hodně "živí", špatně se ochočují a měli by se chovat ve skupině, což vyžaduje určitou zkušenost. Kromě toho jsou náchylnější na parazitární onemocnění dýchacího ústrojí. Jsou vhodnější pro někoho, kdo už má dobrou zkušenost například s chovem kanárů.

Patrně nejznámější je australská zebřička pestrá (Taeniopygia guttata). Zebřičky lze chovat v páru i ve větších skupinách. Ani ve skupině nejsou hlučné, dobře snáší i společnost jiných astrildovitých ptáků. Protože jsou neustále v pohybu, vyžadují větší klec, případně voliéru. Dobře se jim daří při pokojové teplotě.

Podobné nároky má řada dalších astrildovitých pěvců, kteří jsou na trhu běžně dostupní (viz příklady níže). Někteří z nich vyžadují stálou teplotu, která nesmí klesnout pod 20°C. Při výběru bychom se měli vyhnout například amadě nádherné (Erythrura gouldiae), která je skutečně krásná, ale náchylná na plicní onemocnění.

Tentýž druh bývá v češtině označován různě - jako amada (nebo též amadina) nádherná či Gouldova, vědecký název Erythrura gouldiae. 

Ptáci, kteří mají podobné nároky jako zebřičky (řazeno abecedně): 

• "amadiny papouščí" (1):
  
  • amada tříbarvá - Erythrura trichroa
  • amada červenohlavá - E. psittacea
• amadina červenohlavá - A. erythrocephala
• amadina diamantová - Steganopleura guttata
• amadina páskovaná - Amadina fasciata
• amarant malý - Lagonosticta senegala
• astrild bělolící - Stizoptera bichenovii 
• astrild rákosní - Bathilda ruficauda 
• motýlci - rod Uraeginthus
• panenky - rod Lonchura - například:
  
  • panenka muškátová - Lonchura punctulata
  • p. bělohlavá - L. maja
  • panenka tříbarvá - L. malacca
• pásovníci  - rod Poëphilla (dříve označováni jako amadiny travní) 
• rýžovník šedý - Padda oryzivora
• stříbrozobka zpěvná - Euodice cantans
• tygříček tečkovaný - Amandava amandava
• zlatoprska malá - A. subflava

Zajímavostí je chůvička japonská (Lonchura domestica), která se v přírodě vůbec nevyskytuje - vznikla křížením několika druhů jihoasijských panenek (Lonchura). Ochotně přijme a dokáže vychovat mláďata jiných drobných astrildů, čehož chovatelé hojně využívají. Narozdíl od jiných příslušníků čeledi se však u chůviček nedoporučuje chov ve skupinách. Nejraději totiž spí všechny v jedné budce a snadno si tak navzájem rozmačkají vajíčka.

Mezi pěvce patří také jeden z nejobdivovanějších "mluvících" ptáků - loskuták posvátný (Gracula religiosa (2)), známý také pod starším jménem beo malý. Je velmi učenlivý, naučí se hvízdat různé melodie a opakovat rozmanité zvuky, slova i celé věty. Ochočený pták, kterému můžeme dovolit volný pohyb po místnosti, je opravdu zábavným společníkem. Přesto není vhodný pro začínající chovatele. Důvodem jsou zejména velké nároky na prostor. Potřebuje velkou klec nebo spíše voliéru, ale protože nemůže být přes zimu venku, je nutné najít vhodný prostor v bytě. Minimální rozměry klece, za předpokladu, že ptáka pouštíme každý den volně po bytě, jsou 100 x 60 x výška 100 cm. K tomu však musíme přičíst další metr z každé boční strany, což je vzdálenost, na kterou loskuták stříká z klece trus. Stejně jako náš špaček, kterému je příbuzný, má loskuták velmi rád ovoce. Z tohoto důvodu je jeho trus poměrně řídký a špatně se uklízí. Sladit rodinné nároky na bydlení právě s loskutákem tedy není hračka.

(1) Takto se mezi chovateli označují druhy se zobákem podobným papouškům, který je uzpůsoben ke sběru nezralých semen.

(2) Starší latinský název Eulabes religiosa.