Z právního hlediska tomu tak samozřejmě je. Naštěstí si však mnoho lidí před pořízením zvířete klade i etické otázky. Podrobný rozbor tématu přesahuje rámec tohoto textu. Hloubavějším čtenářům si však dovolíme předložit několik námětů k úvaze.

1. Ještě jednou CITES

Jak už bylo řečeno, předpisy vyplývající z CITES nemají postihovat "obyčejné" chovatele, ale pašeráky zvířat a nelegálnímu obchod - tedy aktivity, které vedou k drancování přírodních populací a utrpení i smrti statisíců zvířat během transportu. Diskutuje se však i o tom, zda je vůbec správné chovat

 CITESová (tedy ohrožená) zvířata v zajetí. Na jedné straně úspěšné množení v zajetí může někdy snížit poptávku po zvířatech odchycených v přírodě, v ojedinělých případech natolik, že chytat a pašovat divoká zvířata se úplně přestane vyplácet. Například populace činčil byla kdysi téměř vyhubena, ale dnes černý obchod s nimi prakticky neexistuje.

Bohužel existují i opačné případy, kdy rozšíření chovu v zajetí vedlo k takovému zájmu o daný druh, že se zároveň zvýšil tlak na divokou populaci. Je nutné si uvědomit, že zájem o zvířata podporuje nejen legální, ale i černý obchod.

I pašovaná zvířata jsou ve finále určena pro chovatele. Jestliže kupujeme zvíře pochybného původu či bez dokladů, nebo jestliže nerespektujeme omezení obchodu, pak můžeme sami přispívat k ohrožování populací zvířat v přírodě.

Záleží samozřejmě na tom, jaké konkrétní zvíře si pořizujeme: je v zajetí běžně chované a dobře se množí, nebo je to "špek", který jen tak někdo nemá? Rozdíl je i v tom, zda si vzácné zvíře pořídí naprostý začátečník, nebo zkušený chovatel, který se o něj dokáže nejen dobře postarat, ale v ideálním případě také úspěšně odchovat mláďata.

Záležitostí etického cítění je - alespoň prozatím - také dodržování tzv. Bernské konvence , která navazuje na CITES a zpřísňuje ochranu pro evropské druhy rostlin a živočichů a úzce souvisí i s následující otázkou.

2. "Domácí" versus "divoká" zvířata

Nehledě na existující zákony se můžeme ptát, zda je vůbec správné držet v zajetí divoká zvířata. Hranice mezi těmito kategoriemi samozřejmě není ostrá - mnohá zvířata se nacházejí "někde mezi". Kromě toho lze namítnout, že bez držení (původně) divokých zvířat v zajetí by nezdomácněla žádná. Zatímco na filosofické úrovni se jedná o komplikovaný problém, pro praktické úvahy lze použít zdravý selský rozum a uvážit podobná kritéria, jako u CITESu. Začínající chovatel udělá nejlépe, když si bude vybírat ze zvířat, která jsou buďto zdomácnělá, nebo se alespoň v zajetí dobře chovají a množí.