Někteří hlodavci jsou výhradně býložraví, jiní si rádi pochutnají i na tvarohu nebo mase. Ani druhy, které nutně potřebují
živočišné bílkoviny, však nevyžadují krmení živou potravou - lze ji nahradit např. kousky vařeného masa nebo konzervou pro kočky.

(Je lepší používat krmivo pro kočky než pro psy - většinou neobsahuje tolik tuku a vyrábí se z kvalitnějších surovin, s ohledem na to, že kočky bývají v jídle vybíravější).

Zelené krmení nesmí být znečištěné chemickými postřiky. Pokud je používáme i na zahrádce, měli bychom po jejich aplikaci počkat alespoň měsíc, než bude krmení (tráva, zeleninová nať apod.) pro zvířata bezpečné. Nevhodné je také krmení z trávníků a luk, kde se pase dobytek nebo venčí psi. Tráva natrhaná v parku po cestě z práce tudíž nemusí být dobrým řešením.

Některým zvířatům mohou ublížit i chemické postřiky rostlin v místnosti, kde bydlí. V tomto případě postačí přestěhovat ubikaci na 1 až 2 dny do jiné místnosti.

Velmi nebezpečné je zapařené zelené krmení, protože způsobuje nadýmání. Pokud natrháme mokrou trávu, musíme ji nechat proschnout, případně dáme jen tenkou vrstvu do ubikace (nikdy do jesliček). Ze stravy vynecháme také ostatní nadýmavé potraviny (měkký chleba, kapustu apod.) a zralé hrušky, které často způsobují trávicí potíže.

Ovoce a zeleninu podáváme vždy ve větších kusech; pro větší druhy hlodavců a králíky i vcelku. Tak umožní zvířatům obrušovat si zuby a zároveň se pomaleji kazí. Pamlsky (např. ořechy, tučná semena, piškoty) podáváme jen výjimečně - například jednou týdně 1 piškot nebo malou lžičku slunečnicových semínek. Necháváme si je spíš "v záloze" pro situaci, kdy zvíře onemocní (spolu s pamlskem mu můžeme podat lék), nebo uteče (pak jej můžeme nalákat na oblíbenou pochoutku, kterou nedostává každý den).

U některých zvířat jsou omezení ze zdravotních důvodů ještě přísnější - kupříkladu osmáci vůbec nesmí sladkosti. Než si chlupatého mazlíčka pořídíme, podrobně se o této otázce informujeme. Ve snaze zvířeti "přilepšit" mu často můžeme vážně ublížit.

Ke krmení většiny hlodavců můžeme využít i komerčně vyráběné granule. Nebudeme však na ně spoléhat jako na prostředek k obrušování zubů, protože nejsou dostatečně tvrdé.

Každodenní péče o hlodavce obnáší hlavně krmení (včetně odstraňování zbytků kazící se potravy) a výměnu vody v napáječce. Pravidelně kontrolujeme, zda mají zvířata k dispozici něco tvrdého k okusování. Obvykle jednou týdně (někdy i častěji) musíme vyčistit ubikaci a vyměnit podestýlku.

Při výměně podestýlky vždy ponecháme méně znečištěnou část starého materiálu, nejlépe hnízdo, aby se zvířata cítila být pořád "doma".

Jestliže chováme jen jedno zvířátko, měli bychom mu každý den dělat společnost. Málokdo si uvědomuje, že to znamená věnovat se mu nikoliv minuty, ale spíše hodiny denně.

U dlouhosrstých forem přispěje k navázání vztahu s chovatelem také česání, které je nutné alespoň několikrát týdně.

Od většiny zvířátek uvedených v této části můžeme za normálních okolností odjet na víkend pryč, pokud je nakrmíme do zásoby. V takovém případě jim však dáme pouze trvanlivé krmivo (např. seno, granule, tvrdé pečivo, tvrdší ovoce a zeleninu ve velkých kusech apod.). Nezapomeneme rovněž na vodu. Určitou výjimkou je králík, kterého je lepší brát i na kratší cesty s sebou, nebo mu zajistit náhradní péči.