Problémy, které se řeší snadno, když je veterinář "za rohem", mohou život zvířete i celé rodiny proměnit v peklo, pokud je tomu jinak. Někdo může být také nemile překvapen, když ho veterinář, na kterého spoléhal, pošle například ke specialistovi na plazy. Od lékaře to přitom nebude projev neochoty, ale naopak soudnosti a zodpovědnosti. Nezapomínejme
ani na to, že některá zvířata potřebují pravidelné očkování, případně jinou preventivní péči.

Vždy musíme zjistit, kde je nejbližší veterinární ordinace, která je pro naše zvíře "ta pravá", a jakou další budeme mít "v záloze" - například malé ordinace nemusejí fungovat celotýdenně a celoročně. Dále si promyslíme, kdo a jak může zvíře k veterináři dopravit, zejména když bude nemocné.

Vezmeme-li si za příklad psa, mohlo by nám připadat snadné dojít s ním k veterináři pěšky nebo dojet pár stanic hromadnou dopravou. V případě, že jedeme jen na očkování, to může být pravda. Jenže nemocný pes často nemůže sám jít, nebo je natolik stresovaný, že by cestu dobře nezvládl. Některé veterinární kliniky nabízejí i výjezdy lékaře ke zvířatům; existuje také cosi jako "záchranka" pro zvířata. Tyto služby ovšem zdaleka nejsou dostupné všude a ceny se velmi různí (obousměrná cesta do 10 km může stát od několika set do několika tisíc korun). Pro většinu lidí jsou příliš drahé na to, aby se na ně mohli běžně spoléhat. Neznamená to samozřejmě, že rodina bez auta si nemůže pořídit psa. Měla by však dát přednost malému plemeni - takového pejska snadno uneseme v náručí nebo v přepravce, na kterou je zvyklý a cítí se v ní bezpečně.