Někomu možná připadá hloupé myslet při pořizování domácího mazlíčka hned na jeho smrt. Je to ale potřeba. Je smutnou pravdou, že dlouhověká zvířata se mnoha lidem po čase omrzí. Každý by měl poctivě uvážit, zda mu bude každodenní péče o psa připadat zábavná nejen po půl roce, ale také po pěti či deseti letech, a zda je připraven prožít se svým zvířecím přítelem
i více či méně těžký konec jeho života (pes může být i několik let před smrtí mrzutý, bude se hůře pohybovat apod).

Naopak krátkověké zvíře může být vhodným mazlíčkem třeba pro dítě, jehož chovatelským zaujetím si zdaleka nejsme jisti. To vše samozřejmě za předpokladu, že někdo z rodiny je ochoten péči v plné míře převzít (postarat se například 2-3 roky o křečíka nebo několik měsíců o kudlanku). Zde však hrozí jiný problém - zejména malé děti mohou být brzkou smrtí svých miláčků zaskočeny. I když je na tuto událost připravíme, mohou se s ní těžko vyrovnávat.