Králík domácí (Oryctolagus cuniculus var. edulis) nepatří mezi hlodavce, nýbrž do řádu zajíců (Lagomorpha). V otázce péče má ovšem s hlodavci mnoho společného. V posledních letech se stává chovatelskou módou v dobrém slova smyslu. Zde samozřejmě nemáme na mysli chov na maso, ale především chov zakrslých forem jako domácích mazlíčků. Zakrslí králíci bývají krotcí a přítulní, rádi se nechávají hladit i kartáčovat, naučí se dokonce i přiběhnout na zavolání.

Zájemce o jejich chov však musí počítat i s některými nevýhodami či speciálními nároky. Zejména samec může utiskovat ostatní zvířata v rodině (např. kočku, ale i menšího psa), může být agresivní na neznámé lidi; také cizího psa může snadno napadnout. Ačkoliv se to může zdát neuvěřitelné, platí to i pro zakrslé formy králíků. Samci si občas také "značkují" okolí: močí do dálky, na zařízení bytu i na lidi. Pokud to jednou začnou dělat, neexistuje způsob, jak je tomu odnaučit. Určitým řešením může být pořízení samičky, i té však musíme poskytnout určitou "výchovu". Nevýhodou je i velká "výkonnost" v kousání téměř všeho, k čemu se králík dostane.

Obecná zásada, že nejlepší je nakupovat zvíře přímo od chovatele, platí u králíka dvojnásob. Zejména pokud chceme zakrslou formu (do 2 kg hmotnosti v dospělosti), všimneme si toho, jak vypadají rodiče nabízeného zvířete. Často tradovaná rada, že "zakrslost" se pozná podle velikosti uší, je totiž nesprávná - i velcí králíci mohou mít malé uši.

Jako ubikaci pro 1-2 zvířata budeme potřebovat dřevěnou bedničku nebo klec s uzavíratelným otvorem u země. Je-li to možné, poskytneme králíkovi také letní travnatý výběh zajištěný proti podhrabání a predátorům. I zde musí mít zvíře možnost kdykoliv se ukrýt před sluncem, deštěm apod. Pokud venkovní výběh není dostupný, potřebuje zvíře každodenní vycházky po bytě - samozřejmě pod bedlivým dozorem. Jako podestýlka je vhodná sláma, seno nebo kukuřičné šustí.

Králíka krmíme ráno zrninami, tvrdým chlebem, mrkví, řepou apod., večer pak trávou a jiným zeleným krmením nebo senem. Stejně jako morče potřebuje objemové krmení - celý den musí mít k dispozici potravu s vyšším obsahem vlákniny. Jeho zvláštností je velká spotřeba vody - v teplejším bytě se suchým vzduchem vypije až čtvrt litru denně. Určitou zvláštností králíků je, že požírají vlastní trus. Tento "dvojí průchod" potravy trávicím traktem je pro ně životně důležitý, neboť umožňuje trávit celulózu (jedná se o podobný proces, jako přežvykování u přežvýkavců).

Jak už bylo řečeno, péče o králíka je poněkud náročnější na čas a trpělivost. Krmit a napájet bychom měli alespoň dvakrát denně (!). Pokud odjíždíme byť i na kratší dobu (víkend), bereme zvíře raději s sebou, nebo mu zajistíme odpovídající péči.

Podestýlku měníme po jednom až dvou týdnech, ale "záchod" čistíme denně (s úspěchem lze použít substrát pro kočky). Nezanedbatelnou stránkou péče je pravidelný kontakt se zvířetem - komunikace, vycházky po bytě apod. U dlouhosrstých forem slouží k navázání kontaktu i pravidelné vyčesávání (alespoň obden).

Jak už bylo zmíněno, králík potřebuje určitý druh "výchovy". Zejména chováme-li ho v bytě, kde přichází do kontaktu s lidmi nebo i s jinými domácími zvířaty, musíme ho postupně přivykat na jednotlivé členy domácnosti, jinak se k nim může chovat velmi agresivně. Opatrní bychom měli být při příchodu návštěvy - je lepší králíka nejprve zavřít do ubikace a pak ho pozvolna seznamovat s příchozími.

Pro začátečníka je pravděpodobně nejvhodnější chovat jen jednoho králíka, a to samici (neznačkuje a je také "poslušnější", zatímco samec častěji dělá "naschvály" a při výchově se neustále snaží "mít navrch"). Pokud máme méně času, je lepší chovat dvě samičky, které se zabaví spolu. Králík se běžně dožívá 8-10 let.

Králíci jsou poměrně náchylní k různým onemocněním, i když při chovu jednoho zvířete v bytě je pravděpodobnost nákazy mnohem menší než u venkovských chovů. Přesto je lepší požádat dvakrát ročně veterináře o preventivní prohlídku trusu, případně se poradit o očkování např. proti myxomatóze. Veterináře vyhledáme rovněž při sebemenším náznaku onemocnění.