Souhrnným názvem tetry akvaristé označují několik čeledí řádu trnobřichých (Characiformes). Patří mezi ně jak droboučké neonky, tak obávané piraně. Jedná se většinou o hejnové rybky.

Druhy, o kterých se zde zmiňujeme, patří k drobnějším rybám (do 10 cm), které se dobře snášejí mezi sebou navzájem i s ostatními druhy. S jinými tetrami mohou tvořit společné hejno. Potřebují delší a širší nádrže o základně alespoň 50 x 30 cm, protože rády plavou "sem a tam". Dno nádrže by mělo být písčitokamenité, s plochými kameny (nejlépe z břidlice) na povrchu.
Vhodné jsou také staré dubové nebo olšové vyluhované kořeny z rašeliniště. Ty pomáhají vytvořit podobnou kvalitu vody, jaká je pro tetry přirozená. Dají se koupit v akvaristice, ne však zcela běžně. Ke kořenům můžeme silonovou nití přivázat mladé rostlinky hnědovky křídlaté (1) nebo tzv. jávského mechu (2), které se rychle se samy uchytí. Jestliže neseženeme vhodné kořeny, můžeme látky v nich obsažené nahradit rašelinným výluhem, který zakoupíme v akvaristice.

Tetry vysazujeme zásadně v celých hejnech - minimálně po šesti, ale nejlépe po 10-20 kusech. Částečnou výměnu vody postačí provádět jedenkrát za 3-4 týdny, pokud nádrž nepřesadíme rybami. Na 1 rybku počítáme cca 5 l vody.

Krmíme umělými vločkovými krmivy, pro zpestření přidáváme mražené, případně lyofilizované komáří larvy.

Každému začátečníkovi jsou jistě známé tzv. "neonky", kterých existuje několik druhů.

Tetra neonová (Paracheirodon innesi), známá též jako neonka obecná nebo "obyčejná neonka", je u nás jednou z nejznámějších a v současné době i nejodolnějších akvarijních rybek. Neonky jsou velmi mírumilovné. Mají rády prostornější středně zarostlé nádrže s tmavším dnem a dobře prokysličenou vodou; milují stinná místa. Většinou se zdržují ve spodní části vodního sloupce a hledají potravu kolem kamenů a kořenů. Přizpůsobí se poměrně širokému rozmezí teplot (cca 20-28°C), s optimem kolem 22°C.

Neonka červená (P. axelrodi) je náročnější zejména na kvalitu vody; méně běžné jsou další neonky - diamantová (Paracheirodon sp. (3)), zelená (Hemigrammus hyanuari) a černá (Hyphessobrycon herbertaxelrodi).

Velmi populární je tzv. "falešná neonka" neboli kardinálka, která však nepatří k tetrám, ale ke kaprovitým rybám.

Řada ryb, které mají české rodové jméno "tetra", mají v odborné (latinské) terminologii rodová jména odlišná. Zoologická nomenklatura samozřejmě není pro laika podstatná, před nákupem bychom si však měli být jisti, co vlastně hledáme.

K druhům vhodným pro začátečníky patří tetra červená (Hyphessobrycon flammeus); tetra černá (Gymnocorymbus ternetzi) - v posledních letech se chová i závojová a světlá neboli xantorická forma; tetra žhavá (Hemigrammus erythrozonus); tetra kosočtverečná (H.  caudovittatus); tetra svítivá (H. ocellifer) či tetra zlatá (H. armstrongi), z větších druhů například tetra konžská (Phenacogrammus interruptus), která je hodně pohyblivá a v dospělosti až 9 cm dlouhá, proto potřebuje relativně více prostoru.

K mírně problematičtějším druhům patří například tetra krvavá (H. eques (4)), která okusuje jiným rybám ploutve, a tetra císařská (Nematobrycon palmeri), u níž je výrazná teritorialita samců.

Všechny uvedené druhy jsou poměrně přizpůsobivé. Nejlépe jim vyhovuje teplota kolem 22-24°C a nádrže bohatě osazené rostlinami.

(1) Microsorium pteropus

(2) Měchýřovka jávská (Vesicularia dubyana)

(3) Není jisté, zda se jedná o nově objevený druh, nebo o výpěstek rybích farem. Zkratka sp. (= species) označuje, že druh není určen.

(4) Ve starší literatuře jako Hyphessobrycon callistus nebo H. serpae.