Želvy jsou již dlouhou dobu chovatelsky "módní". Budí dojem nepříliš náročných zvířat, který je však velmi ošidný. Želvičky, které vidíme v obchodech se zvířaty, jsou obvykle malinké a "roztomilé", mnohdy také krásně zbarvené. Mnohé z nich však rychle vyrostou a vyžadují velký prostor a náročnou každodenní péči po mnoho let - jak je známo, jedná se o extrémně dlouhověká zvířata. Mnoho nezodpovědných chovatelů se bohužel domnívá, že mohou dospělou želvu snadno "udat" nejen v obchodě se zvířaty, ale také v zoologické zahradě, což je velký omyl. O dospělé jedince některých často nabízených druhů (např. želvy nádherné) totiž není zájem prakticky nikde. Zoologické zahrady ani záchranné stanice pro zvířata samozřejmě nejsou odkladištěm mazlíčků, kteří se nám znelíbili. Nehledě na to jsou podobnými "dary" zcela přeplněny. Některé želvy proto bohužel končí v popelnicích nebo ve volné přírodě, což může znamenat utrpení pro zvířata samotná, ale také ohrožení pro okolní přírodu.

Kromě toho, že je nutné pořízení želvy velmi dobře uvážit, je třeba dát pozor také na druhy podléhající registraci
CITES, kterých je celá řada, a na druhy z přílohy A, se kterými je zakázáno obchodovat.

Z vodních želv se vyhneme nebezpečným kajmankám (čeleď Chelydridae), ale také velkým a kousavým kožnatkám (čeleď Trionychidae).

K náročnějším patří větší rody severoamerických vodních želv čeledi Emydidae, jako např. rody Chrysemys, Graptemys či Trachemys.

U nás nejznámějším druhem je želva nádherná (Trachemys scripta (1)), která má olivový až tmavohnědý krunýř se žlutými proužky. Zejména mláďata jsou krásně zbarvená a roztomilá. Želvy však rychle rostou (dorůstají až 28 cm) a v dospělosti kresba ztrácí na výraznosti. K nám se kdysi doslova hromadně dovážela mláďata poddruhu Trachemys scripta elegans. Právě kvůli nezodpovědnosti chovatelů a následnému "nadbytku" nechtěných dospělých želv však již Evropská unie dovoz této želvy zakázala.

Želva nádherná vyžaduje velké akvaterárium s vodou vyhřívanou na 25°C. Je to sice velmi odolné, aktivní a životaschopné zvíře, současně ale velké a žravé. To s sebou nese nejen nároky na krmení (2), ale také na čištění terária. I při výkonné filtraci je nutná výměna vody alespoň jednou za dva týdny, někdy i častěji. Ani při správné péči se nevyhneme typickému zápachu vody znečištěné výkaly, kromě toho akvaterárium nepůsobí příliš dekorativně. Kdo má želvy opravdu rád a chce jim věnovat veškerou péči, toho nebudeme ani od chovu želvy nádherné odrazovat. Je však možné vybrat si i z menších druhů.

V akvateráriu s převažující plochou souše se chovají tzv. želvky krabičné (rod Terrapene). Například želva karolínská (Terrapene carolina) žije v křovinatých oblastech na vlhkých místech u vody, kterou však využívá jen velmi málo. Krmíme ji rybami, moučnými červy, hmyzem a vodními plži, ale také rostlinnou potravou (rajčaty, salátem, lesními plody).

Do čeledi batagurovití (Bataguridae) patří vodní želvy rodu Cuora, které pocházejí z jihovýchodní Asie. Například druh Cuora amboinensis dorůstá v dospělosti přibližně 20 cm a je poměrně hezká - tmavý až černý krunýř má světle vroubené okraje a na černé hlavě se táhnou výrazné žluté proužky. Potřebuje akvaterárium s větší plochou souše, kde se hodně zdržuje. Potravu v zajetí tvoří ryby, červi, hmyz, myšata, plži, hovězí maso, salát a ovoce. Příbuzná
Cuora flavomarginata se zdržuje ještě více na souši a je převážně býložravá.

Ještě menší jsou severo- a středoamerické menší želvy z čeledi klapavkovitých (Kinosternidae), například z rodů Kinosternon nebo Sternotherus.

Klapavka pižmová (Sternotherus odoratus (3)) dorůstá v dospělosti jen cca 13 cm. Chováme ji v akvateráriu s malou souší a větší vodní nádrží. Krmíme ji například vodním hmyzem a plži, nítěnkami, rybami a kousky hovězího masa. Jak název napovídá, želva vydává pižmový zápach, což v domácnosti může, ale nemusí vadit - záleží samozřejmě i na umístění akvaterária.

Všechny suchozemské želvy (čeleď Testudinidae) v současné době musí mít v ČR registraci CITES. Obchod s mnoha druhy (z přílohy A) je na území EU zakázán. Lze obchodovat jen s jedinci, jež mají z tohoto zákazu udělenu výjimku (tzv. žlutý CITES; jedná se např. o všechny druhy rodu Testudo). Při nákupu želv čeledi Testudinidae, zvláště pak rodu Testudo, je namístě zvýšená opatrnost, protože v EU je černý obchod s těmito druhy značně rozšířený. Může se tak stát, že nevědomky koupíme zvíře nelegálního původu (blíže v části Kde zvíře získat a na co si dát pozor).

Relativně nenáročným chovancem je želva zelenavá (Testudo hermanni (4)), pocházející z jižní a jihovýchodní Evropy. Její 20-30 cm velký krunýř je zbarven špinavě žlutě až olivově, s černými skvrnami na každém štítku.

Rozhodně nelze doporučit chovat suchozemské želvy volně v bytě, ačkoliv se to donedávna běžně dělalo: hrozí jim nejen poranění, ale také prochladnutí. Nízko u země většinou nelze zvířeti zajistit optimální teplotu, nehledě na to, že zde bývá průvan. K chovu proto potřebujeme poměrně velké pokojové terárium s vrstvou jemného říčního písku. Vyhřívání a umělé osvětlení zajistíme žárovkou umístěnou vně terária, nemá však osvěcovat celou plochu (stejně jako u jiných plazů je nutný teplotní gradient). Do rohu terária umístíme mělkou kameninovou misku s vodou. Zde uvedené druhy můžeme za teplého počasí pouštět do venkovního výběhu, kde nesmí chybět osluněné místo ani úkryt před deštěm.

Suchozemské želvy krmíme téměř výhradně rostlinnou potravou, nejlépe listy a květy natrhanými na louce či v parku (pampeliška, sedmikráska, jitrocel, jetel…). Pokud je nemáme k disposici, podáváme listovou zeleninu (čekanka, čínské zelí, různé druhy salátu, zelí..) nebo granule pro suchozemské želvy, v menší míře můžeme přidávat i mrkev, okurky, rajčata, jablka, švestky atd. Jen výjimečně pro zpestření přidáváme živočišné bílkoviny (např. jedenkrát týdně malý kousek tvarohu, masa nebo vejce, případně i žížalu). Překrmování živočišnými bílkovinami vede nejprve k poruchám růstu (projeví se na krunýři), dlouhodobě však může tyto želvy i zabít. Pro doplnění vápníku je dobré dávat želvám k okusování vaječné skořápky, sépiovou kost nebo i drůbeží kosti. Kromě toho bychom měli přidávat i vitamínové a minerální přípravky jako poprašek na krmení.

Obdobné nároky má i želva žlutohnědá (Testudo graeca) ze Středomoří, želva vroubená (Testudo marginata) z Řecka a Sardinie a želva čtyřprstá (Testudo horsfieldi). Posledně zmíněný druh je přizpůsoben extrémním klimatickým podmínkám stepí a polopouští Střední Asie, proto bývá považován za chovatelsky náročnější.

(1) V literatuře můžeme tento druh najít také pod názvem Pseudemys nebo Chrysemys scripta.

(2) Krmíme rybami, vodními plži, nítěnkami, žížalami, hmyzem, hovězím masem, vařeným vejcem, myšaty, tvarohem, salátem, okřehkem, strouhanou mrkví apod.

(3) V literatuře též jako Kinosternon odoratus

(4) U želv rodu Testudo se setkáme s mnoha synonymy.