Tato část se týká obojživelníků, kteří mají tělo "ještěrkovitého" tvaru s dlouhým ocasem. Název mloci může být matoucí, protože se používá jednak pro označení celého řádu mloci (Urodela), zadruhé pro označení čeledi mlokovitých (Salamandridae), kam ovšem patří nejen samotný rod mlok (Salamandra), ale také jiné rody (viz box Jak se vyznat mezi mloky). Není naším cílem zabývat se zde zoologickou systematikou. Podstatné však je, že pokud v literatuře čteme o tom, jak se chovají "mloci", musíme se vždy ujistit, o čem je vlastně řeč. Nároky různých zvířat z tohoto řádu se totiž značně liší - některá například tráví většinu času na souši, jiná žijí prakticky trvale ve vodě. Kromě běžné péče, popsané v části Obojživelníci > Ubikace, krmení a péče, bychom měli počítat s každodenní výměnou části vody v nádrži.

Rozměry většiny druhů se pohybují přibližně od 5 do 30 cm (například vzácně chovaní velemloci však dosahují až 160 cm). Chováme je v akvateráriu s různým poměrem vody a souše, výjimečně pouze v akváriu. Při umístění ubikace musíme vzít v úvahu, že většina druhů dává přednost chladnějšímu prostředí.

Krmení suchozemských stadií (pokud se vyskytují) je o něco obtížnější, přesto by nemělo činit větší problémy ani začátečníkovi. Většinou lze krmit drobným živým hmyzem (cvrčci, sarančata apod.), který vypouštíme přímo do terária. Pokud jsou však zvířata ochotna přijímat potravu z pinzety, je to opět nejvýhodnější způsob.

Z větších druhů čeledi mlokovitých (Salamandridae) se často chová žebrovník Waltlův (Pleurodeles waltl), který dorůstá až 30 cm. Divoce žije na Pyrenejském poloostrově a v Maroku. Má šedé tělo s tmavými skvrnami, na bocích jsou řady žlutých bradavek, kterými při stisknutí pronikají hroty žeber - odtud název zvířete. Sekret bradavek je jedovatý. V přírodě se žebrovník drží převážně ve vodě. V zajetí se sice dá chovat celoročně v akváriu, správné je však poskytnout mu malou část souše, přestože ji nebude příliš využívat. Krmíme jej larvami komárů, nitěnkami, žížalami, hmyzem, malými rybkami i kousky hovězího masa.

Dalším nepříliš náročným druhem je japonský čolek ohňobřichý (Cynops pyrrhogaster). Zde dospělci žijí naopak trvale na souši, pouze k rozmnožování a vývoji larev je nutná vodní nádrž s rostlinami a výškou hladiny okolo 30 cm. Substrát terária tvoří pravidelně vlhčený mech, úkryty vytvoříme z kořenů nebo kůry. Stejně jako většina čolků potřebuje zimování v úkrytu ve vlhkém mechu.

Ze severoamerické čeledi axolotlovitých (Ambystomatidae) se běžně chová axolotl mexický (Ambystoma mexicanum), který dorůstá délky až 30 cm. Základní zbarvení je tmavé, ale často se chová albinotická forma. Tento druh zůstává po celý život ve stadiu larvy (tzv. neotenie) a vodu vůbec neopouští. Chováme jej v akváriu se štěrkovým substrátem a plovoucími rostlinami. Krmíme jej žížalami, nitěnkami, rybkami a vodními plži, případně i kousky hovězího masa. Tento druh je v příloze CITES B (v ČR nepodléhá registraci).